Byla reinkarnace odstraněna z Bible?
Mnoho lidí tvrdí, že učení o reinkarnaci bylo z Bible odstraněno na nějakém koncilu. Ačkoli většina z nich nedokáže uvést konkrétní koncil, nejčastěji mají na mysli koncil nicejský (325 n.l.) a druhý cařihradský (553 n.l.).
Do čtvrtého století n.l. už existovalo velké množství kopií původních rukopisů, které byly rozšířeny po celém římském impériu. Je téměř nemožné, aby v té době někdo shromáždil všechny existující rukopisy a nechal je „opravit“. V současnosti se nám dochovalo mnoho rukopisů z prvních století, jejichž text odpovídá dnešnímu textu Bible. (Viz: Výběr raných rukopisů Nového zákona)
Dalším svědectvím důvěryhodnosti současné Bible jsou křesťanští autoři do IV. století, kteří jsou nazýváni církevní otcové. Jejich spisy obsahují tisíce citací z Nového zákona, které se shodují se současným textem Bible.
Průběh výše uvedených koncilů je historiky dobře doložen. V jejich záznamech se téma reinkarnace vůbec nezmiňuje. Na druhém cařihradském koncilu (553 n.l.) bylo odsouzeno Origenovo učení o pre-existenci, které říká, že duše člověka existuje již před jeho početím. O učení, že by po smrti měla následovat reinkarnace, se však na koncilu nemluvilo. Zatímco si mnozí lidé myslí, že Origenes v reinkarnaci věřil, on sám toto učení popírá:
„Nezdá se mi, že se na tomto místě hovoří o Eliášově duši; nechtěl bych totiž upadnout do učení transmigrace[1], které je cizí církvi Boží, není odevzdané apoštoly a nikde se nevyskytuje v Písmu.“ (Komentář k Matoušovu evangeliu XIII, 1)
Několik dalších církevních otců a raných křesťanských autorů zastávalo stejný názor (např. Irenej z Lyonu († 202): Adversus haereses II, 33:1 ‑2; Tertullianus († asi 220): Apologeticum 48; Řehoř z Nyssy († 395): O stvoření člověka 28:3, atd.).
Kdyby byla reinkarnace opravdu odstraněna z Bible, musely by být odstraněny i jiné pasáže, které jí protiřečí. V Novém zákoně je mnoho míst, která hovoří o základní křesťanské víře v Ježíšovo a naše vlastní vzkříšení. Učení o vzkříšení, posledním soudu, věčném životě a odsouzení jsou v protikladu s myšlenkou opětovného převtělování, kdy lidé dostávají druhou, třetí a mnohé další šance na život v lidské nebo zvířecí podobě.
Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:28–29)
Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. (2 Korintským 5:10)
…a tak jako oni (židé) mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu. (Skutky 24:15)
A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života. (Matouš 25:46)
A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. (Židům 9:27–28)
Nejstarší dochovaný rukopis, obsahující tuto pasáž z listu Židům, je papyrus 46 z II. století n.l., který byl napsán dlouho před nicejským a cařihradským koncilem. Od doby osvícenství už neměli přístup k bibli pouze klerici. Dnešní vědní obor — biblická kritika (např. biblická archeologie, textová kritika) by určitě nemlčela, kdyby ve starých rukopisech našla stopy po reinkarnaci.
Objev svitků od Mrtvého moře v roce 1947 vzbudil v některých lidech naději, že se konečně najdou důkazy víry v reinkarnaci. Objevené biblické rukopisy byly důkladně prozkoumány a zveřejněny. Jsou dnes k dispozici každému, kdo si je chce přečíst. Nálezy obsahují spisy židovské komunity, která měla stejnou víru v posmrtný život, jako Starý zákon: tělesná smrt navždy ukončí život na zemi, spravedliví vstanou z mrtvých a budou navždy s Bohem (Starý zákon, 2. Samuelova 12:22–23, 1. Králů 2:1–2, 1. Mojžíšova 25:8).
Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy. (Starý zákon, Daniel 12:2–3)
Na závěr bychom chtěli povzbudit každého, kdo hledá pravdu a má určité pochybnosti o důvěryhodnosti Bible. Začněte si ji číst s otevřeným srdcem! Věříme a sami jsme to i zakusili, že Ježíšova slova se nás mohou hluboce dotknout a změnit náš život, když jsme ochotni je poslouchat.
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. (Židům 4:12–13)
