Kdo jsme
Lidé se nás často ptají kdo jsme, s očekáváním, že uslyší název nějaké křesťanské skupiny nebo náboženské organizace.
Nejsme, a ani nechceme být organizací. Nemůžeme se tedy představit pomocí nějakého konkrétního názvu. Ježíšovi učedníci si také nedali zvláštní název, o tom, že byli učedníky Ježíše svědčilo jejich poselství a způsob života. Později byli nazváni křesťany, protože hlásali, že Ježíš je Mesiáš, spasitel, který přišel od Boha mezi lidi.
Také my jsme křesťané, učedníci Ježíše. Chceme následovat příklad prvních křesťanů a uskutečňovat v našich životech to, co čteme v Bibli. Nepatříme do žádné denominace, ani do jiné náboženské společnosti. Jsme spolu, protože každý z nás chce následovat Ježíše, našeho Pána a Boha, z čistého srdce a upřímné víry, a ne z povinnosti řídit se pravidly a předpisy nějaké instituce.
Považujeme Bibli za jediný základ křesťanského učení. To je důvod, proč se setkáváme denně ke čtení a přemýšlení o Božím slovu. Bereme Bibli vážně jako autoritu pro naši víru a život. Snažíme se ji také chápat v jejím historickém a literárním kontextu. Tím vším se chceme vyvarovat liberálních i fundamentalistických omylů při jejím výkladu. Víme však, že jen život ve víře a upřímný vztah s Bohem je klíčem k jejímu pochopení.
Souhlasíme s obsahem vyznání víry, která byla formulována v prvních staletích, zejména s Apoštolským vyznáním víry, Nicejsko-konstantinopolským (nebo také Nicejsko-cařihradským) a Athanasiovým. Předpokládáme, že jejich formulace vycházela z pramenů, které byly založeny na učení apoštolů. Nestotožňujeme se však s historickým pozadím jejich vzniku, zejména zestátněním křesťanství, jeho zesvětštěním a nástupem formalismu místo upřímného a prostého křesťanského života.
Víra je pro nás životní skutečností. Naplňuje všechny oblasti života a neznamená pro nás jen zušlechťování tradičních náboženských zvyků.
Nenabízíme formální členství. Člověku, který přichází do církve, chceme pomoct upřímně se rozhodnout následovat Ježíše. I Ježíš vedl své posluchače k takovému rozhodnutí:
Všem pak říkal: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.“ (Lukáš 9:23–24)
Nemáme nikde centrum. Jsme církví, kterou tvoří společenství na více místech. Tato společenství nesou za sebe navzájem zodpovědnost a pomáhají si setrvat v pravdě. Podobně to bylo i mezi křesťany krátce po smrti apoštolů. Zachoval se dopis, v kterém římské společenství napomenulo společenství v Korintě. Nese název 1. list Klementův, ale z úvodu je vidět, že byl napsán celou římskou církví.
Neseme se navzájem v našich slabostech. Církev se nemá obracet zády k bratru, který prochází krizí víry nebo má nějakou duchovní slabost. Takový člověk potřebuje trpělivost a milosrdenství:
Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18:21–22)
Být milosrdný ale neznamená být lhostejný a bratra v hříchu nechat.
Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení. Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův. (List Galatským 6:1–2)
Láska bratří a sester je výzvou k proměně.
Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. (List Židům 3:12–13)
Když se křesťan zatvrdí, je už pozdě. Tomu chceme předejít.
Naším vedoucím je Kristus. Mezi křesťany jsou rozdíly ve zkušenostech, v poznání Boha a Jeho slova, v poslušnosti Bohu a podobně. Jsme si těchto rozdílů vědomi, ale nikdy je nepovažujeme za zásadní. Nemůžeme rozdělovat křesťany do dvou skupin – na ty, kdo jsou schopni zjevovat Boží vůli a ty, kdo je jen následují. Nemáme v církvi hierarchické uspořádání. Více o tom viz Struktura církve — rozdílná postavení nebo rozdílné služby?
Kdo nejsme. Abychom předešli nedorozuměním, chceme zmínit, že nenásledujeme nikoho z těch, kdo bývají považováni za novodobé proroky, jako jsou W.M Branham, J. Smith, S.M. Moon, ani nemáme žádný vztah ke společenství Strážné věže Svědků Jehovových nebo tzv. Božím dětem – Rodině lásky.
Jsme otevřeni pro každého, kdo hledá pravdu. Chceme, aby všichni lidé nacházeli cestu ke Kristu a skutečné obrácení. Nejsme vyhraněnou skupinou pro určitý druh lidí. Nerozděluje nás věk, stupeň vzdělání, národnost, rodinný stav a pod.
Naše společenství je nevelké. Tvoří je lidé s různou náboženskou minulostí a společenským pozadím. Chceme být prostými křesťany, bratry a sestrami, vzdávat čest našemu společnému Otci a jeho Synu Ježíši a navzájem se nést v každodenním životě – v dobrém i nelehkém. Jsme jednotní, protože každý z nás vědomě odkládá své staré Já a následuje zjevení, které Bůh dává všem poznat v Bibli. Zakoušíme, že Bůh nás vede tou nejlepší osobní a přesto společnou cestou, cestou pokoje, radosti a služby. Do tohoto života Tě také zveme.