Lidé se nás často ptají kdo jsme, s očekáváním, že uslyší název nějaké křesťanské skupiny nebo náboženské organizace.
Nejsme, a ani nechceme být organizací. Nemůžeme se tedy představit pomocí nějakého konkrétního názvu. Ježíšovi učedníci si také nedali zvláštní název, o tom, že byli učedníky Ježíše svědčilo jejich poselství a způsob života. Později byli nazváni křesťany, protože hlásali, že Ježíš je Mesiáš, spasitel, který přišel od Boha mezi lidi.
Také my jsme křesťané, učedníci Ježíše. Chceme následovat příklad prvních křesťanů a uskutečňovat v našich životech to, co čteme v Bibli. Nepatříme do žádné denominace, ani do jiné náboženské společnosti. Jsme spolu, protože každý z nás chce následovat Ježíše, našeho Pána a Boha, z čistého srdce a upřímné víry, a ne z povinnosti řídit se pravidly a předpisy nějaké instituce.
Považujeme Bibli za jediný základ křesťanského učení. To je důvod, proč se setkáváme denně ke čtení a přemýšlení o Božím slovu. Bereme Bibli vážně jako autoritu pro naši víru a život. Snažíme se ji také chápat v jejím historickém a literárním kontextu. Tím vším se chceme vyvarovat liberálních i fundamentalistických omylů při jejím výkladu. Víme však, že jen život ve víře a upřímný vztah s Bohem je klíčem k jejímu pochopení.
Souhlasíme s obsahem vyznání víry, která byla formulována v prvních stoletích: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do podsvětí1 třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.“ „Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe, skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta, byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce (i Syna) vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů, očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen. „Kdokoli chce být spasen, tomu jest především potřebí, aby držel obecnou víru, neboť kdo ji celou a neporušenou nezachová, nepochybně na věky zahyne. Obecní víra pak jest ta, abychom ctili jednoho Boha v Trojici, a Trojici v jednotě bez míšení osob a bez rozlučování podstaty. Jiná jest totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého, ale Otce i Syna i Ducha svatého jedno jest božství, rovná sláva, společná velebnost. Jaký jest Otec, takový Syn, takový i Duch svatý. Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený i Duch svatý. Nezměrný Otec, nezměrný Syn, nezměrný i Duch svatý, a přece nikoli tři věční, nýbrž jeden věčný, jako nikoli tři nestvoření, ani tři nezměrní, nýbrž jeden nestvořený a jeden nezměrný. Podobně všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí i Duch svatý, a přece nikoli tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí. Tak (jest) Otec Bůh, Syn Bůh, i Duch svatý Bůh, a přece nejsou tři Bohové, nýbrž jeden jest Bůh. Tak (jest) Otec Pán, Syn Pán, i Duch svatý Pán, a přece nejsou tři Páni, nýbrž jeden jest Pán. Neboť jako nás křesťanská pravda nutí vyznávati, že každá osoba zvláště jest Bůh a Pán, tak nám obecné náboženství zapovídá říkati, že jsou tři Bohové nebo Páni. Otec není od nikoho učiněn, ani stvořen, ani zplozen. Syn jest od Otce samého nikoli učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen. Duch svatý od Otce i Syna není učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází z nich. Jeden tedy Otec, nikoli tři Otcové; jeden Syn, nikoli tři Synové; jeden Duch svatý, nikoli tři svatí Duchové. A v této Trojici (není) nic dřívější ani pozdější, nic větší ani menší, nýbrž všechny tři osoby jsou mezi sebou spoluvěčné a sobě rovné, takže veskrze, jak již bylo výše řečeno, má býti ctěna i Trojice v jednotě, i jednota v Trojici. Kdo tedy chce býti spasen, smýšlej takto o Trojici.“
Víra je pro nás životní skutečností. Naplňuje všechny oblasti života a neznamená pro nás jen zušlechťování tradičních náboženských zvyků.
Nenabízíme formální členství. Člověku, který přichází do církve, chceme pomoct upřímně se rozhodnout následovat Ježíše. I Ježíš vedl své posluchače k takovému rozhodnutí:
Všem pak říkal: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.“ (Lukáš 9:23–24)
Nemáme nikde centrum. Jsme církví, kterou tvoří společenství na více místech. Tato společenství nesou za sebe navzájem zodpovědnost a pomáhají si setrvat v pravdě. Podobně to bylo i mezi křesťany krátce po smrti apoštolů. Zachoval se dopis, v kterém římské společenství napomenulo společenství v Korintě. Nese název 1. list Klementův, ale z úvodu je vidět, že byl napsán celou římskou církví.
Neseme se navzájem v našich slabostech. Církev se nemá obracet zády k bratru, který prochází krizí víry nebo má nějakou duchovní slabost. Takový člověk potřebuje trpělivost a milosrdenství:
Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18:21–22)
Být milosrdný ale neznamená být lhostejný a bratra v hříchu nechat.
Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení. Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův. (List Galatským 6:1–2)
Láska bratří a sester je výzvou k proměně.
Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu. (List Židům 3:12–13)
Když se křesťan zatvrdí, je už pozdě. Tomu chceme předejít.
Naším vedoucím je Kristus. Mezi křesťany jsou rozdíly ve zkušenostech, v poznání Boha a Jeho slova, v poslušnosti Bohu a podobně. Jsme si těchto rozdílů vědomi, ale nikdy je nepovažujeme za zásadní. Nemůžeme rozdělovat křesťany do dvou skupin – na ty, kdo jsou schopni zjevovat Boží vůli a ty, kdo je jen následují. Nemáme v církvi hierarchické uspořádání. Více o tom viz Struktura církve — rozdílná postavení nebo rozdílné služby?
Kdo nejsme. Abychom předešli nedorozuměním, chceme zmínit, že nenásledujeme nikoho z těch, kdo bývají považováni za novodobé proroky, jako jsou W.M Branham, J. Smith, S.M. Moon, ani nemáme žádný vztah ke společenství Strážné věže Svědků Jehovových nebo tzv. Božím dětem – Rodině lásky.
Jsme otevřeni pro každého, kdo hledá pravdu. Chceme, aby všichni lidé nacházeli cestu ke Kristu a skutečné obrácení. Nejsme vyhraněnou skupinou pro určitý druh lidí. Nerozděluje nás věk, stupeň vzdělání, národnost, rodinný stav a pod.
Naše společenství je nevelké. Tvoří je lidé s různou náboženskou minulostí a společenským pozadím. Chceme být prostými křesťany, bratry a sestrami, vzdávat čest našemu společnému Otci a jeho Synu Ježíši a navzájem se nést v každodenním životě – v dobrém i nelehkém. Jsme jednotní, protože každý z nás vědomě odkládá své staré Já a následuje zjevení, které Bůh dává všem poznat v Bibli. Zakoušíme, že Bůh nás vede tou nejlepší osobní a přesto společnou cestou, cestou pokoje, radosti a služby. Do tohoto života Tě také zveme.
- překládáno „do pekel“, avšak hlavním významem použitého řeckého slova hádes je podsvětí ↩