III. část: Úloha zázraků v Bibli
Při pohledu na celé biblické dějiny Starého i Nového zákona zjišťujeme, že zázraky nebyly většinu tohoto času běžné. Bůh konal zázraky v obdobích a situacích, které byly z nějakého důvodu významné nebo výjimečné. V tomto článku chceme přiblížit tuto skutečnost kvůli nadsazené roli zázraků v letničním a charismatickém hnutí.
1 Úloha zázraků v Božím plánu spásy
V dějinách spásy Bůh činil zázraky v určitých dobách a v určitých situacích — ne však stále. Máme na mysli především tato období:
- Mojžíšova doba jako počátek izraelského lidu a Starého zákona.
- Velmi náročné období Eliáše a Elíši, kdy bylo v sázce duchovní přežití Izraele kvůli bezbožné vládě dynastie Omrího a snaze Jezábel zcela zničit víru v Hospodina.
- Ježíšovo pozemské působení a doba apoštolů, které byly počátkem nového Izraele a nové smlouvy.
Bůh chtěl v těchto obdobích svému lidu pomoci v něj věřit mimo jiné prostřednictvím zázračných znamení. V Mojžíšově době ranil Egypt deseti ranami a převedl svůj lid přes Rákosové moře. Pro Izraelity to byl výjimečný zážitek (Exodus 14:30–31). Bůh však mezi nimi takto zázračně nepůsobil stále. Očekával, že si tyto události zapamatují a budou je předávat svým dětem z generace na generaci.
Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky. (Deuteronomium 4:9)
Velké věci se neopakovaly znova a znova. Bůh chtěl učit svůj lid, aby věřil na základě svědectví o zázracích, která slyšeli nebo četli, a ne jen tehdy, když se děly před jejich očima. Stejně tak Bůh zachoval pro všechny budoucí generace písemná svědectví o zázracích, které vykonali Ježíš a apoštolové. I my, kteří na vlastní oči zázraky nevidíme, můžeme věřit zázrakům, o kterých svědčí Nový zákon:
Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (Janovo evangelium 20:30–31)
Ve stejné kapitole čteme, jak Ježíš napomenul Tomáše, protože neuvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých (Janovo evangelium 20:24–29). Ježíš neočekával, že Tomáš bude věřit slepě. Tomáš sice zmrtvýchvstalého Ježíše nejprve neviděl, měl však dostatečný důvod, protože slyšel svědectví ostatních apoštolů. Ježíšova slova „Nepochybuj a věř!“ platí i pro nás. V Bibli se můžeme dočíst mnoho o zázračných Božích činech. Nevyžadujme něco viditelné a hmatatelné — věřme na základě Písma!
2 Důležitá znamení jiná než zázraky
Mnoho lidí poukazuje na zázraky jako na jasný důkaz toho, že ten či onen kazatel, pastor nebo církev jsou od Boha. Zázraky však mohou být napodobovány a lidé tak oklamáni. Je velkou pomocí, že Ježíš mluvil i o jiných znameních, podle kterých může upřímně hledající nebo věřící člověk rozeznat důvěryhodnost lidí, kteří tvrdí, že skrze ně působí Bůh.
2.1 Láska
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Janovo evangelium 13:34–35)
Bratrskou lásku nelze napodobit. Jen když odevzdáme celý život Bohu a chceme mít účast na životě ostatních křesťanů, můžeme milovat tak, jak to ukázal Ježíš. V biblické době křesťané žili v bratrském společenství a sdíleli své životy. Totéž očekává Ježíš od křesťanů dnes. Dnes je mnoho církví, kde se prý dějí velké zázraky, ale bratrská láska chybí. A právě ona je jednoznačným znamením podle něhož může svět rozpoznat, kdo jsou doopravdy jeho učedníci.
2.2 Jednota
Kromě bratrské lásky je dalším důležitým znamením jednota věřících.
Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. (Janovo evangelium 17:20–21)
Ježíš se modlil, aby věřící byli jedno, jako on je jedno s Otcem. Tato jednota může existovat pouze tehdy, pokud jsou všichni věřící ochotni podřídit se Ježíši a nelpět na svých vlastních představách a přáních. Shoda jen v několika základních bodech (např. na Trojici, spasení vírou, Bibli jako Božím slově atd.) není jednotou, za kterou se Ježíš modlil. I nevěřící se často shodnou v základních věcech. Jednota mezi křesťany je jedinečná, protože mají jedno srdce a jednu duši (Skutky apoštolů 4:32). Tuto hlubokou jednotu nelze navenek napodobit. Je to další neklamné znamení Božího působení.
Buďme bdělí nenechat se oklamat falešnými znameními, která se dějí v Ježíšově jménu. Hledejme nezaměnitelná znamení Božího působení: poslušnost Božímu slovu, pokoru, svatý život, bratrskou lásku a jednotu.
Související články
