III. část: Úlo­ha zázra­ků v Bibli

Při pohle­du na celé bib­lic­ké ději­ny Staré­ho i Nové­ho záko­na zjiš­ťu­je­me, že zázra­ky neby­ly vět­ši­nu toho­to času běž­né. Bůh konal zázra­ky v obdo­bích a situ­a­cích, kte­ré byly z něja­ké­ho důvo­du význam­né nebo výji­meč­né. V tom­to člán­ku chce­me při­blí­žit tuto sku­teč­nost kvů­li nad­sa­ze­né roli zázra­ků v let­nič­ním a cha­risma­tic­kém hnutí.

Tradiční izraelské kulaté chleby v koších: ilustrace známého Ježíšova zázraku, kdy nasytil pět tisíc lidí.

1 Úlo­ha zázra­ků v Božím plá­nu spásy

V ději­nách spá­sy Bůh činil zázra­ky v urči­tých dobách a v urči­tých situ­a­cích — ne však stá­le. Máme na mys­li pře­de­vším tato období:

Bůh chtěl v těch­to obdo­bích své­mu lidu pomo­ci v něj věřit mimo jiné pro­střed­nic­tvím zázrač­ných zna­me­ní. V Moj­ží­šo­vě době ranil Egypt dese­ti rana­mi a pře­ve­dl svůj lid přes Ráko­so­vé moře. Pro Izra­e­li­ty to byl výji­meč­ný záži­tek (Exo­dus 14:30–31). Bůh však mezi nimi tak­to zázrač­ně nepů­so­bil stá­le. Oče­ká­val, že si tyto udá­los­ti zapa­ma­tu­jí a budou je pře­dá­vat svým dětem z gene­ra­ce na generaci.

Jenom si dej pozor a veli­ce se střez zapo­me­nout na věci, kte­ré jsi viděl na vlast­ní oči, aby nevy­mi­ze­ly z tvé­ho srd­ce po všech­ny dny tvé­ho živo­ta. Seznam s nimi své syny i vnu­ky. (Deu­te­ro­no­mi­um 4:9)

Vel­ké věci se neo­pa­ko­va­ly zno­va a zno­va. Bůh chtěl učit svůj lid, aby věřil na zákla­dě svě­dec­tví o zázra­cích, kte­rá sly­še­li nebo čet­li, a ne jen teh­dy, když se děly před jejich oči­ma. Stej­ně tak Bůh zacho­val pro všech­ny budou­cí gene­ra­ce písem­ná svě­dec­tví o zázra­cích, kte­ré vyko­na­li Ježíš a apoš­to­lo­vé. I my, kte­ří na vlast­ní oči zázra­ky nevi­dí­me, může­me věřit zázra­kům, o kte­rých svěd­čí Nový zákon:

Ješ­tě mno­ho jiných zna­me­ní uči­nil Ježíš před oči­ma učed­ní­ků, a ta nejsou zapsá­na v této kni­ze. Tato však zapsá­na jsou, abys­te věři­li, že Ježíš je Kris­tus, Syn Boží, a abys­te věří­ce měli život v jeho jmé­nu. (Jano­vo evan­ge­li­um 20:30–31)

Ve stej­né kapi­to­le čte­me, jak Ježíš napo­me­nul Tomá­še, pro­to­že neu­vě­řil, že Ježíš vstal z mrtvých (Jano­vo evan­ge­li­um 20:24–29). Ježíš neo­če­ká­val, že Tomáš bude věřit sle­pě. Tomáš sice zmrtvýchvsta­lé­ho Ježí­še nej­pr­ve nevi­děl, měl však dosta­teč­ný důvod, pro­to­že sly­šel svě­dec­tví ostat­ních apoš­to­lů. Ježí­šo­va slo­va „Nepo­chy­buj a věř!“ pla­tí i pro nás. V Bib­li se může­me dočíst mno­ho o zázrač­ných Božích činech. Nevy­ža­duj­me něco vidi­tel­né a hma­ta­tel­né — věř­me na zákla­dě Písma!

2 Důle­ži­tá zna­me­ní jiná než zázraky

Mno­ho lidí pou­ka­zu­je na zázra­ky jako na jas­ný důkaz toho, že ten či onen kaza­tel, pas­tor nebo cír­kev jsou od Boha. Zázra­ky však mohou být napo­do­bo­vá­ny a lidé tak okla­má­ni. Je vel­kou pomo­cí, že Ježíš mlu­vil i o jiných zna­me­ních, pod­le kte­rých může upřím­ně hle­da­jí­cí nebo věří­cí člo­věk roze­znat důvě­ry­hod­nost lidí, kte­ří tvr­dí, že skr­ze ně půso­bí Bůh.

2.1 Lás­ka

Nové při­ká­zá­ní vám dávám, abys­te se navzá­jem milo­va­li; jako já jsem milo­val vás, i vy se milu­j­te navzá­jem. Pod­le toho všich­ni pozna­jí, že jste moji učed­ní­ci, bude­te-li mít lás­ku jed­ni k dru­hým.“ (Jano­vo evan­ge­li­um 13:34–35)

Bra­tr­skou lás­ku nelze napo­do­bit. Jen když ode­vzdá­me celý život Bohu a chce­me mít účast na živo­tě ostat­ních křes­ťa­nů, může­me milo­vat tak, jak to uká­zal Ježíš. V bib­lic­ké době křes­ťa­né žili v bra­tr­ském spo­le­čen­ství a sdí­le­li své živo­ty. Totéž oče­ká­vá Ježíš od křes­ťa­nů dnes. Dnes je mno­ho církví, kde se prý dějí vel­ké zázra­ky, ale bra­tr­ská lás­ka chy­bí. A prá­vě ona je jed­no­znač­ným zna­me­ním pod­le něhož může svět roz­po­znat, kdo jsou doo­prav­dy jeho učedníci.

2.2 Jed­no­ta

Kro­mě bra­tr­ské lás­ky je dal­ším důle­ži­tým zna­me­ním jed­no­ta věřících.

Nepro­sím však jen za ně, ale i za ty, kte­ří skr­ze jejich slo­vo ve mne uvě­ří; aby všich­ni byli jed­no jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvě­řil, že jsi mě poslal. (Jano­vo evan­ge­li­um 17:20–21)

Ježíš se mod­lil, aby věří­cí byli jed­no, jako on je jed­no s Otcem. Tato jed­no­ta může exis­to­vat pou­ze teh­dy, pokud jsou všich­ni věří­cí ochot­ni podří­dit se Ježí­ši a nelpět na svých vlast­ních před­sta­vách a přá­ních. Sho­da jen v něko­li­ka základ­ních bodech (např. na Tro­ji­ci, spa­se­ní vírou, Bib­li jako Božím slo­vě atd.) není jed­no­tou, za kte­rou se Ježíš mod­lil. I nevě­ří­cí se čas­to shod­nou v základ­ních věcech. Jed­no­ta mezi křes­ťa­ny je jedi­neč­ná, pro­to­že mají jed­no srd­ce a jed­nu duši (Skut­ky apoš­to­lů 4:32). Tuto hlu­bo­kou jed­no­tu nelze nave­nek napo­do­bit. Je to dal­ší neklam­né zna­me­ní Boží­ho působení.

Buď­me bdě­lí nene­chat se okla­mat faleš­ný­mi zna­me­ní­mi, kte­rá se dějí v Ježí­šo­vě jmé­nu. Hle­dej­me neza­mě­ni­tel­ná zna­me­ní Boží­ho půso­be­ní: posluš­nost Boží­mu slo­vu, poko­ru, sva­tý život, bra­tr­skou lás­ku a jednotu.



Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. (Exodus 14:30–31)

Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh." Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." (Janovo evangelium 20:24–29)

Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. (Skutky apoštolů 4:32)