I. část: Zázra­ky a uzdra­ve­ní: ve jmé­nu Ježíše?

Silueta muže v západu slunce, zvedajícího berle k nebi.

1 Jak pozná­me, že zázrak pochá­zí od Boha?

V Bib­li je něko­lik varo­vá­ní nene­chat se unést sli­bem uzdra­ve­ní, svě­dec­tvím uzdra­ve­ných lidí nebo dokon­ce zázra­ky, kte­ré jsme osob­ně vidě­li. Písmo nás varu­je neza­klá­dat naši důvě­ru pří­liš na zázra­cích a na jejich zákla­dě při­jmout člo­vě­ka, jako „poma­za­né­ho Bohem“.

Všech­no, co vám při­ka­zu­ji, bude­te bed­li­vě dodr­žo­vat. Nic k tomu nepři­dáš a nic z toho neu­be­reš. Kdy­by povstal ve tvém stře­du pro­rok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabí­dl ti zna­me­ní nebo zázrak, i kdy­by se dosta­vi­lo to zna­me­ní nebo ten zázrak, o němž ti mlu­vil, když říkal: „Pojď­me za jiný­mi bohy“, kte­ré jsi neznal, „a služ­me jim“, neu­po­slech­neš slov tako­vé­ho pro­ro­ka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkou­ší Hos­po­din, váš Bůh, aby poznal, zda milu­je­te Hos­po­di­na, své­ho Boha, celým svým srd­cem a celou svou duší. Hos­po­di­na, své­ho Boha, bude­te násle­do­vat a jeho se bude­te bát, bude­te dbát na jeho při­ká­zá­ní a poslou­chat ho, jemu bude­te slou­žit a k němu se při­mkne­te. Avšak tako­vý pro­rok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmr­cen, pro­to­že pře­mlou­val k odpad­nu­tí od Hos­po­di­na, vaše­ho Boha, kte­rý vás vyve­dl z egypt­ské země a vykou­pil tě z domu otroc­tví. Chtěl tě svést z ces­ty, po kte­ré ti Hos­po­din, tvůj Bůh, při­ká­zal cho­dit. I odstra­níš zlo ze své­ho stře­du. (Deu­te­ro­no­mi­um 13:1–6)

I když se něja­ké zna­me­ní nebo zázrak sta­ne, je důle­ži­té skou­mat i uče­ní, s kte­rým je spo­je­ný. Žád­ný evan­ge­lis­ta dnes neřek­ne:„Násle­duj­te jiné bohy…“. Pokud však učí věci, kte­ré jsou v roz­po­ru se slo­vy Ježí­še a apoš­to­lů, je tře­ba ho pova­žo­vat za faleš­né­ho uči­te­le, kte­rý se vás sna­ží„svést z ces­ty, po níž ti při­ká­zal jít Hos­po­din, tvůj Bůh“.

Mož­ná už jste skep­tič­tí vůči zázra­kům a uzdra­ve­ním při­pi­so­va­ným Marii na pout­ních mís­tech, jako je Med­ju­go­rje, kde je „Marie“ uctí­vá­na zjev­ně nebib­lic­kým způ­so­bem. Je však tře­ba také zkou­mat slo­va a uče­ní letničních/charismatických kaza­te­lů a léči­te­lů. Výše cito­va­ná pasáž z Deu­te­ro­no­mia uka­zu­je, že hlá­sa­né posel­ství a uče­ní je pro Boha mno­hem důle­ži­těj­ší než zázrač­ná znamení.

2 Ježíš a apoš­to­lo­vé o faleš­ných prorocích

Střez­te se lži­vých pro­ro­ků, kte­ří k vám při­chá­ze­jí v rou­chu ovčím, ale uvnitř jsou dra­ví vlci. Po jejich ovo­ci je pozná­te. Což sklí­ze­jí z trní hroz­ny nebo z bod­lá­čí fíky? (Matou­šo­vo evan­ge­li­um 7:15–16)

Ne kaž­dý, kdo mi říká ‚Pane, Pane´, vejde do krá­lov­ství nebes­ké­ho; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebe­sích. Mno­zí mi řek­nou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jmé­nu nepro­ro­ko­va­li a ve tvém jmé­nu nevy­mí­ta­li zlé duchy a ve tvém jmé­nu neu­či­ni­li mno­ho moc­ných činů?´ A teh­dy já pro­hlá­sím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jdě­te ode mne, kdo se dopouš­tí­te nepra­vos­ti.´ (Matou­šo­vo evan­ge­li­um 7:21–23)

Ve 22. ver­ši Ježíš mlu­ví o posled­ním sou­du. Kaza­te­lé a pro­ro­ci, kte­ří se zde sna­ží Ježí­še pře­svěd­čit, že v jeho jmé­nu mlu­vi­li, pro­ro­ko­va­li a kona­li mno­ho zázra­ků, budou na posled­ním sou­du zavr­že­ni. Ježíš je nikdy nepo­znal, pro­to­že nepl­ni­li Boží vůli. Buď­me opa­tr­ní a nenech­me se rych­le zasle­pit zázrač­ný­mi zna­me­ní­mi. Radě­ji zkou­mej­me ovo­ce, pod­le kte­ré­ho může­me roze­znat faleš­né pro­ro­ky od pra­vých. Toto ovo­ce zde nejsou zázra­ky. Ježíš zde mlu­ví o živo­tě, jed­ná­ní a uče­ní lidí. Mno­ho uzdra­vu­jí­cích kaza­te­lů hle­dá lid­ské uzná­ní a slá­vu (Jano­vo evan­ge­li­um 5:44). Jsou čas­to zane­prázd­ně­ni, tak­že osob­ní kon­takt s nimi je jen stě­ží mož­ný (1. Tesa­lo­nic­kým 2:4–12). Mno­zí se ani neta­jí tím, že žijí ve vel­kém pře­py­chu (1. Timo­te­o­vi 6:6–10). Jejich život není vždy tak dob­ře zná­mý a o to více je tře­ba zkou­mat jejich uče­ní ve svět­le Bible.

3 Lás­ka k prav­dě — její důležitost

A taměj­ší Židé byli ušlech­ti­lej­ší než ti v Tesa­lo­ni­ce: při­ja­li Slo­vo se vší dych­ti­vos­tí a den­ně peč­li­vě zkou­ma­li Písma, zda­li je tomu tak. (Skut­ky apoš­to­lů 17:11, ČSP)

Lukáš, autor Skut­ků, chvá­lí ušlech­ti­lý postoj židů z Bero­ji, kte­ří hor­li­vě zkou­ma­li prav­di­vost Pav­lo­va uče­ní. Podob­ně bychom měli postu­po­vat i my, než něko­mu uvě­ří­me a začne­me ho násle­do­vat. V tom­to ohle­du musí­me být oprav­du peč­li­ví a důklad­ní. Napří­klad: nesta­čí, když někdo učí, že Ježíš je Boží Syn a Spa­si­tel svě­ta; je tře­ba hlou­bě­ji zkou­mat, zda hlá­sá celou Boží vůli, jak vidí­me na pří­kla­du apoš­to­la Pavla:

Pro­to vám v ten­to den pro­hla­šu­ji před Bohem, že mou vinou nikdo neza­hy­ne, neboť jsem vám ozná­mil celou Boží vůli a nic jsem neza­ml­čel. (Skut­ky apoš­to­lů 20:26–27)

4 Něko­lik slov varování

Něko­lik bib­lic­kých pasá­ží o obezřetnosti:

Neboť vyvsta­nou lži­me­si­ášo­vé a lži­pro­ro­ci a budou před­vá­dět veli­ká zna­me­ní a zázra­ky, že by sved­li i vyvo­le­né, kdy­by to bylo mož­né. Hle, řekl jsem vám to už pře­dem. (Matou­šo­vo evan­ge­li­um 24:24–25)

Vtom jsem viděl jinou šel­mu, jak vyvsta­la ze země: měla dva rohy jako berá­nek, ale mlu­vi­la jako drak. Z pově­ře­ní té prv­ní šel­my vyko­ná­vá veš­ke­rou její moc. Nutí zemi a její oby­va­te­le, aby kle­ka­li před prv­ní šel­mou, kte­ré se zaho­ji­la její smr­tel­ná rána. A činí veli­ká zna­me­ní, dokon­ce i oheň z nebe nechá před zra­ky lidí sestou­pit na zem. Bylo jí dáno dělat zna­me­ní ke cti prv­ní šel­my a svá­dět jimi oby­va­te­le země; roz­ka­zu­je oby­va­te­lům země, aby posta­vi­li sochu té šel­mě, kte­rá byla smr­tel­ně zra­ně­na mečem, a pře­ce zůsta­la naži­vu. (Zje­ve­ní 13:11–14)

Ten zlý při­jde v moci sata­no­vě, bude konat kdeja­ký moc­ný čin, klam­ná zna­me­ní a zázra­ky a vše­mož­nou nepra­vos­tí bude svá­dět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepři­ja­li a nemi­lo­va­li prav­du, kte­rá by je zachrá­ni­la. (2. Tesa­lo­nic­kým 2:9–10)

Posled­ní verš pou­ka­zu­je nejen na odpo­věd­nost a vinu svůd­ců, ale i těch, kdo jim uvě­ři­li. Zatím­co trest pro pod­vod­ní­ky bude přís­něj­ší, ani ti, kdo byli okla­má­ni, nebu­dou ospra­ve­dl­ně­ni, pro­to­že Bůh dal kaž­dé­mu schop­nost roze­znat dob­ro od zla. Pokud jsme ote­vře­ní a milu­je­me prav­du, pomů­že nám Písmo, kte­ré nás vede. Znát Bib­li a držet se jí je nej­lep­ší ochra­nou pro­ti podvodům.

Všec­ko zkou­mej­te, dob­ré­ho se drž­te; zlé­ho se chraň­te v kaž­dé podo­bě. (1. Tesa­lo­nic­kým 5:21–22)

V posou­ze­ní, zda je zázrak od Boha, je též vel­kou pomo­cí porov­nat ho se způ­so­bem, jakým uzdra­vo­val Ježíš. Více o tom píše­me v dal­ší čás­ti toho­to článku



Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! (Janovo evangelium 5:44)

Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku - Bůh je svědek! Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných; ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti. Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými! Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království. (1. Tesalonickým 2:4–12)

Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby, Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1. Timoteovi 6:6–10)