Máš pochyb­nos­ti o pro­jek­tu GODZONE?

Zástu­py mla­dých lidí při­chá­ze­jí na kon­cer­ty GODZONE. Odchá­ze­jí povzbu­ze­ni a s poci­tem, že nejsou se svou vírou sami. Usly­še­li svě­dec­tví, kte­rá je moh­la posu­nout dále. Přes­to můžou vznik­nout pochy­by. Je mož­né sla­dit před­sta­ve­ní, kte­ré se sna­ží vyrov­nat moder­ní hudeb­ní a fil­mo­vé repro­duk­ci s jed­no­du­chos­tí zvěs­to­vá­ní Ježí­še a prv­ních křesťanů?

Ježíš jim odpo­vě­děl: „Při­šla hodi­na, aby byl osla­ven Syn člo­vě­ka. Amen, amen, pra­vím vám, jestli­že pše­nič­né zrno nepad­ne do země a neze­mře, zůsta­ne samo. Zemře-li však, vydá mno­hý uži­tek. Kdo milu­je svůj život, ztra­tí jej; kdo nená­vi­dí svůj život v tom­to svě­tě, uchrá­ní jej pro život věč­ný. Kdo mně chce slou­žit, ať mě násle­du­je, a kde jsem já, tam bude i můj slu­žeb­ník. Kdo mně slou­ží, dojde cti od Otce.“ (Jan 12:23–26)

Ježíš nás volá, abychom tak, jako on zemřel na kří­ži, i my zemře­li staré­mu způ­so­bu živo­ta a sta­rým hod­no­tám. Chtít zaujmout při zvěs­to­vá­ní evan­ge­lia tím, co uzná­vá svět, je sig­ná­lem, že selhá­vá­me vydat svě­dec­tví tím pod­stat­ným – prav­dou, upřím­nou vírou a bra­tr­skou láskou.

Ježíš a prv­ní křes­ťa­né nepo­řá­da­li kon­cer­ty. Spo­leč­ně chvá­li­li Boha. Nezá­le­že­lo tolik na kva­li­tě, ale na srd­ci. Nemě­li pódi­um a nikdo nebyl v cen­t­ru. Pokud někdo při­šel mezi ně, mohl si rych­le uvě­do­mit, že zde je to jiné než ve svě­tě. Viděl, že těm­to lidem zále­ží na něčem jiném.

Křes­ťan­ství není jen o tom, vzdát se drog, alko­ho­lu nebo smil­ství. Vztah s Kris­tem se pro­je­vu­je v jiných hod­no­tách (např. v trpě­li­vos­ti, věr­nos­ti, tichos­ti, v zdr­žen­li­vos­ti, v bra­tr­ské náklon­nos­ti… Galat­ským 5:22–23, 2. list Pet­rův 1:5–7).

Nemi­lu­j­te svět ani to, co je ve svě­tě. Milu­je-li kdo svět, lás­ka Otco­va v něm není. Neboť všech­no, co je ve svě­tě, po čem dych­tí člo­věk a co chtě­jí jeho oči a na čem si v živo­tě zaklá­dá, není z Otce, ale ze svě­ta. A svět pomí­jí i jeho chti­vost; kdo však činí vůli Boží, zůstá­vá na věky. (1 list Janův 2:15–17)

I v dneš­ní době jsou lidé, kte­ré nena­pl­ňu­jí fil­mo­vé efek­ty, dis­ko­té­ko­vá svět­la a kaž­do­den­ně umě­le vyvo­lá­va­né emo­ce. Uvě­do­mu­jí si, že to kon­čí v prázd­no­tě, a tak hle­da­jí jinou, stá­lou radost, kte­rá při­ro­ze­ně vychá­zí ze vzta­hu s Kris­tem. Pokud o tom pře­mýš­líš nebo tě ten­to pohled zau­jal, ozvi se.