stáhnout PDFstáhnout e‑knihu (ePub)
A já jsem jim dal slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno.
Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonáni v jedno a aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. (Jan 17:22–23)
V následujícím textu se můžete dozvědět, proč věříme a jak chápeme, že jednota, za kterou se Ježíš modlil, může být uskutečněna v církvi. V čem spočívá jednota křesťanů? Křesťané nemají jednotu pouze v učení, ale také v postoji a v otázkách života.
Jednota vyplývá z Boží podstaty. Trojice — Božské osoby jsou neoddělitelně a dokonale jedno. „Slovo“ (logos) se vtělilo — stalo se člověkem. Ježíš si během svého života zachoval tuto dokonalou jednotu s Otcem skrze svou poslušnost. Touto poslušností je Ježíš příkladem pro své učedníky. Právě tak jako Ježíš žil v dokonalé jednotě Ducha a vůle s Otcem, jsou také učedníci povoláni žít v jednotě Ducha, vůle a postoje mezi sebou navzájem. Ve své modlitbě Ježíš prosí Otce, aby jednota mezi učedníky, o kterou ho prosil, byla uskutečněna také s těmi, kteří skrze slovo učedníků uvěří (Jan 17:11.17–24). Ježíš mluvit o křesťanech všech dob (Jan 17:20–21). Tato modlitba ukazuje, že hloubka jednoty mezi učedníky nemá hranic. Příkladem je vztah Otce se Synem. Stejně tak jako je Otec jedno se Synem a Syn je jedno s Otcem a neexistuje nic, co by je mohlo oddělit, mohou být také učedníci jedno skrze Syna.
Tato jednota je znamením pro svět a pro lidi, kteří hledají pravdu. Není jen nedosažitelným ideálem, je reálná. (Jan 17:21c.23b).
Ježíš si uvědomoval, že se modlí za hříšné lidi. Přesto nastala skrze skutek spásy příležitost jednotu mezi sebou navzájem uskutečnit — mezi těmi, kteří hledají co nejhlubší jednotu s Otcem. Společenství s živým Bohem utváří jednotu a pouta lásky s Kristem a Duchem. Bezpodmínečná důvěra, bezmezná láska, poslušnost a připravenost na jakoukoli oběť charakterizují vztah Syna s Otcem. Toto je cesta pro každého následovníka Krista v každém okamžiku. Při obrácení dává Bůh touhu k odevzdání celého našeho života do Jeho rukou, k přenechání vedení Jemu a ztotožnění se s Jeho vůlí. Podle Bible ‚být jedno s Kristem‘ znamená také ‚být jedno s druhými křesťany‘ (Skutky 2:37–38).
Obsah
1 V čem spočívá jednota mezi křesťany?
1.1 Učení
…a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. (Skutky 2:42)
… Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak. (Skutky 17:11b)
Pavel pak vešel do synagogy a směle tam mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o Božím království. A když se někteří zatvrzovali, byli nepovolní a přede všemi zlořečili té cestě, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a každý den promlouval ve škole jistého Tyranna. A to se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli slovo Pána Ježíše. (Skutky 19:8–10)
Když budeš tyto věci připomínat bratrům, budeš dobrý služebník Ježíše Krista, vykrmený slovy víry a správného učení, jež jsi až dosud následoval. (1. Timoteovi 4:6)
Ale ty zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Věz, od koho ses to naučil, a že od dětství znáš Svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení skrze víru, jež je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu. (2. Timoteovi 3:14–17)
Tyto úryvky ukazují na důležitost poznání apoštolského učení, které má původ v Kristu. Duch svatý vede do tohoto učení každého křesťana a každého člověka, který hledá Boha.
Ježíš mu řekl: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29)
Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít. (Jan 16:13)
A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás. (Jan 14:16–17)
Svatý Duch je tím, který umožňuje spaseným věřícím dosáhnout jednoty v učení, chápání a výkladu Slova, protože křesťané touží „klanět se Otci v Duchu a pravdě“ (Jan 4:23–24 a Filipským 2:1–2)
Myšlenka, že Duch Boží by vedl otevřené lidi, kteří milují pravdu, k protichůdným pohledům v podstatných otázkách jako spása skrze Krista, předurčení, papežský primát, neomylnost, atd., je absurdní. Naopak On chce všem křesťanům pomoci takto:
…dokud všichni nedospějeme k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k míře postavy Kristova plného věku, abychom už nebyli nemluvňata zmítaná a unášená každým větrem učení, lidskou vrtkavostí a vychytralostí k lstivému oklamávání,… (Efezským 4:13–14)
Odchýlení se od správného učení představovalo reálné nebezpečí už od začátku. Proto Ježíš a apoštolové varovali křesťany, aby byli bdělí a schopni rozlišovat správné a falešné učení.
Ty pak mluv, co se sluší na zdravé učení. (Titovi 2:1)
Ó, Timoteji! Zachovávej to, co ti bylo svěřeno a vyhýbej se světským prázdným řečem a rozporům toho falešně nazývaného „poznání“… (1. Timoteovi 6:20)
Řecký překlad slova „poznání“ v tomto verši je „gnosis“, což je také název falešného učení, na které v dopise Timoteovi Pavel dělá narážky.
Ty jsi ale až dosud následoval mé učení, můj způsob života, mé předsevzetí, víru, trpělivost, lásku, vytrvalost … (2. Timoteovi 3:10)
Učí-li někdo jinak a nechce přistoupit na zdravá slova našeho Pána Ježíše Krista a učení, které odpovídá zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí, ale dychtí po hádkách a slovních potyčkách, z nichž vzniká závist, svár, urážky, zlé domněnky … (1. Timoteovi 6:3–4)
Budou mít vnější způsob zbožnosti, ale zřeknou se její moci. Od takových se odvracej. (2. Timoteovi 3:5)
Rozpoznání důležitosti jednoty najdeme nejen v Novém zákoně, ale i ve Starém zákoně a v církevních spisech prvních století.
Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. (Žalm 133)
Slyš nyní o kamenech, přicházejících na stavbu. Jedny jsou čtyřhranné, bílé a hodí se do stavby. To jsou apoštolové, biskupové, učitelé a jáhni, kteří s Boží vznešeností konali svou službu, učili a poctivě a svatě pomáhali vyvoleným Božím. Jedni zemřeli, druzí ještě žijí. Všude shodně učili, byl mezi nimi mír a jeden druhému se podrobovali. Proto se hodí do stavby. (Hermův pastýř, vidění III; 5:1)
1.2 Postoj, otázky života
…dovršte mou radost: smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše a jedné mysli. (Filipským 2:2)
Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo chodí podle našeho vzoru. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní vám říkám s pláčem, chodí jako nepřátelé Kristova kříže. (Filipským 3:17–18)
Vyzývám vás tedy, následujte můj příklad. Proto jsem k vám poslal Timotea, který je můj milovaný a věrný syn v Pánu. On vám připomene mé cesty v Kristu, jak učím všude v každé církvi. (1. Korintským 4:16–17)
Já, vězeň v Pánu, vás tedy prosím, abyste chodili, jak se sluší na to povolání, jímž jste byli povoláni, s veškerou pokorou a krotkostí, abyste se navzájem trpělivě snášeli v lásce a usilovali zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden Duch, tak jako jste také povoláni v jedné naději svého povolání; jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve vás všech. (Efezským 4:1–6)
Ať vám tedy Bůh trpělivosti a potěšení dá být mezi sebou jednomyslnými podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. (Římanům 15:5–6)
To neznamená uniformitu, ale spíše vyjadřuje, že každý bratr a sestra se snaží budovat společenství – Tělo Kristovo – podle svých darů a schopností. (1. Korintským 12:4.13, Efezským 4:16.) Každý úd Kristova Těla je stejně důležitý.
Bible nerozlišuje mezi teorií (učením) a praxí (životem):
Ty jsi ale až dosud následoval mé učení, můj způsob života, mé předsevzetí, víru, trpělivost, lásku, vytrvalost,… (2. Timoteovi 3:10)
Jakožto milované děti tedy následujte Boží příklad a choďte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu na líbeznou vůni. (Efezským 5:1–2)
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým. (Jan 13:35)