Téma rozvodu v raně křesťanské literatuře

Justin mučedník – Apologie, II.2.11

Úryvek z obrany křesťanů, kterou křesťanský apologeta Justin adresoval římskému senátu kolem roku 150 – 160 po Kr. (Vlastní překlad do češtiny)

Jistá žena žila s nemravným manželem a i ona sama žila předtím nemravným životem. Když však přišla k poznání Kristova učení, vystřízlivěla a snažila se přesvědčit svého manžela, aby se také vzpamatoval. Vykládala mu Kristovo učení a ujišťovala ho, že ve věčném ohni bude trest pro ty, kteří nežijí řádně a správně. Ale on pokračoval v týchž výstřednostech, svými činy si ji od sebe odcizil. Ona, považujíc to za špatné žít nadále jako manželka s manželem, který vyhledával každý způsob, jak se oddat požitku v rozporu se zákonem přírody a v přestupování toho, co je správné, si přála se s ním rozvést.

A když ji přemluvili její přátelé, kteří jí radili, aby s ním zůstala a měla naději, že se někdy její manžel obrátí. Až násilně popřela vlastní cítění a zůstala s ním. Když však její manžel odešel do Alexandrie a bylo jí sděleno, že si počíná hůře než kdykoliv předtím, ona, aby s ním nepokračovala v manželském spojení a v sdílení jeho stolu a postele a nestala se spoluúčastnicí i jeho podlosti a bezbožnosti – dala mu to, co nazýváte rozlukový list a oddělila se od něho. Ale její „ušlechtilý“ manžel, místo aby se radoval, že ty skutky, které dříve bez zdráhání páchala se služebníky a nájemníky, když se oddávala opilství a každé neřesti, kterých se nyní vzdala a toužila po tom, aby se i on vzdal toho samého, když od něho odešla bez jeho svolení, vynesl proti ní obvinění, tvrdě, že je křesťankou.

Ona Vám sice předložila, Císaři, žádost a žádala, aby se jí nejprve umožnilo zařídit její záležitosti, a pak, aby se hájila proti obvinění, když by její záležitosti byly urovnány. A to jste udělili, ale její bývalý manžel, protože ji už teď nemohl stíhat, namířil své útoky proti muži, Ptolemaiovi, jehož potrestal Urbikus a který byl jejím učitelem v křesťanských naukách.

Udělal to následujícím způsobem. Přesvědčil setníka (Urbika), který byl jeho přítelem – aby uvrhl Ptolemaia do vězení a aby vzal Ptolemaia a vyslechl ho v tomto jediném bodě: zda je křesťanem. A Ptolemaius, který byl milovníkem pravdy, a ne podvodného nebo falešného charakteru, když se přiznal, že je křesťanem, byl svázán setníkem a dlouho trestán ve vězení. A konečně, když ten člověk přišel k Urbikovi, dostal pouze tuto otázku: zda je křesťanem. A opět, vědom si blaha, kterého se mu dostalo prostřednictvím Kristova učení, vyznal své kresťanství. Protože ten, kdo něco zapírá, zapírá to buď proto, že odsuzuje samotnou věc nebo ustupuje od vyznání, protože si uvědomuje svou vlastní nehodnost, nebo se od ní odcizil. Ani jeden z těchto není případ pravého křesťana. A když Urbikus nařídil odvést ho, aby byl potrestán, jistý Lucius, který byl také křesťanem, vida nerozumný rozsudek, který byl takto vydán, řekl Urbikovi: „Jaký je důvod tohoto rozsudku? Proč jste toho muže potrestali? Ne jako cizoložníka, ani smilníka, ani vraha, ani zloděje, ani lupiče, ani usvědčeného vůbec z jakéhokoli zločinu, ale který jen vyznal, že je povolán jménem křesťan? Tento váš rozsudek, ó Urbiku, nestane se rozsudkem císaře Pia, ani filozofa, syna císařova, ani posvátného senátu.“ A on neodpověděl Luciovi nic jiného než toto: „Zdá se mi, že ty jsi také takový.“ A když odpověděl Lucius: „Určitě, jsem,“ nařídil, aby i jeho odvedli. A on vyznal s díkem, věda, že byl osvobozen od takové špatné vrchnosti a že jde k Otci a králi nebes. A ještě předstoupil třetí, který byl odsouzen k trestu.

Zpět na začátek ↑


Poznámky:
  1. JUSTIN MARTYR. The second apology of Justin for the Christians [približne 150-160 po Kr.]. Urbicus condemns the Christians to death, chapter 2. In: *Early Christian Writings* [online]. ©2018 [cit. 2018-11-04]. Dostupné na Internete: http://www.earlychristianwritings.com/text/justinmartyr-secondapology.html