Proč číst Bib­li kaž­dý den?

Hos­po­di­nův zákon je doko­na­lý, udr­žu­je při živo­tě. Hos­po­di­no­vo svě­dec­tví je prav­di­vé, nezku­še­ný jím zmoud­ří. Hos­po­di­no­va usta­no­ve­ní jsou pří­má, jsou pro radost srd­ci. Hos­po­di­no­vo při­ká­zá­ní je ryzí, dává očím svět­lo. Hos­po­di­no­va bázeň je čis­tá, obsto­jí navždy. Hos­po­di­no­vy řády jsou prav­da, jsou nej­výš spra­ved­li­vé, nad zla­to vzác­něj­ší, nad množ­ství ryzí­ho zla­ta, slad­ší než med, než vče­lí med z plástve. Jsou pou­če­ním i pro tvé­ho slu­žeb­ní­ka, když na ně dbá, má odmě­nu hoj­nou. (Žalm 19:8–12)

I kdy­by měl člo­věk všech­no, po čem tou­ží, v jeho srd­ci bez Boha zůsta­ne prázd­no­ta. Vše­mož­ně se ji sna­ží zakrýt zába­vou, přá­tel­ství­mi, úspě­chem, … ale ona tu stá­le je. Zapl­nit ji může jen vztah s Bohem. Je to pro­to, že Bůh je doko­na­lá lás­ka a dob­ro. On kaž­dé­ho z nás stvo­řil pro při­je­tí Jeho lás­ky. Je naším Stvo­ři­te­lem, zná naše srd­ce, vidí kaž­dou naši myš­len­ku a vždy chce pro nás to nej­lep­ší. Záro­veň respek­tu­je naši svo­bod­nou vůli a niko­ho do vzta­hu s Ním nenu­tí. V Bib­li najde­me pří­kla­dy věří­cích, kte­ří Boha pozna­li a našli v Něm a v Jeho slo­vě radost. Tato radost nepo­mi­ne. Je věč­ná a nikdo ji člo­vě­ku nemů­že vzít.

Pra­vý chléb

Lehce se zamě­řu­je­me na pozem­ské věci, kte­ré dlou­ho nevy­dr­ží. Ježíš však říká:

„Je psá­no: Ne jenom chle­bem bude člo­věk živ, ale kaž­dým slo­vem, kte­ré vychá­zí z Božích úst. “ (Matouš 4:4)

Tak, jako tělo potře­bu­je při­jí­mat pokrm, stej­ně ho potře­bu­je i náš duch. Nejsme jen těles­ná schrán­ka, máme i duchov­ní roz­měr. Náš duch je věč­ný, pro­to bychom mu měli věno­vat mimo­řád­nou pozornost.

Milu­jí­cí Bůh

Nej­vět­ším Božím při­ká­zá­ním je, abychom Ho milovali:

Slyš, Izra­e­li, Hos­po­din je náš Bůh, Hos­po­din jedi­ný. Budeš milo­vat Hos­po­di­na, své­ho Boha, celým svým srd­cem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slo­va, kte­rá ti dnes při­ka­zu­ji, budeš mít v srd­ci. Budeš je vště­po­vat svým synům a budeš o nich roz­mlou­vat, když budeš sedět doma nebo půjdeš ces­tou, když budeš ulé­hat nebo vstá­vat. (5. Moj­ží­šo­va 6:4–7)

Lás­ka k Bohu a čte­ní Bib­le jsou hlu­bo­ce spo­je­ny. Pokud Boha sku­teč­ně milu­je­me, bude­me Ho chtít pozná­vat i v Jeho slo­vě. Pokud si nebe­re­me čas na čte­ní Bib­le, jak potom může­me žít pod­le Jeho vůle? Nepro­zra­zu­je to něco o našem posto­ji k Němu?

Ježíš mu odpo­vě­děl: „Kdo mě milu­je, bude zacho­vá­vat mé slo­vo, a můj Otec ho bude milo­vat; při­jde­me k němu a uči­ní­me si u něho pří­by­tek. Kdo mě nemi­lu­je, neza­cho­vá­vá má slo­va. A slo­vo, kte­ré sly­ší­te, není moje, ale mého Otce, kte­rý mě poslal. (Jan 14:23–24)

Podí­vej­me se na pří­klad Marie, kte­rá vyjá­d­ři­la lás­ku k Bohu tím, že si zvo­li­la správ­né pri­o­ri­ty. Zapo­slou­cha­la se do Ježí­šo­vých slov a on to ocenil:

Když šel Ježíš s učed­ní­ky dál, vešel do jed­né ves­ni­ce. Tam jej při­ja­la do své­ho domu žena jmé­nem Mar­ta, kte­rá měla sest­ru Marii; ta si sed­la k nohám Ježí­šo­vým a poslou­cha­la jeho slo­vo. Ale Mar­ta měla plno prá­ce, aby ho obslou­ži­la. Při­šla k němu a řek­la: „Pane, nezá­le­ží ti na tom, že mne má sest­ra necha­la slou­žit samot­nou? Řek­ni jí pře­ce, ať mi pomů­že!“ Pán jí odpo­vě­děl: „Mar­to, Mar­to, děláš si sta­ros­ti a trá­píš se pro mno­ho věcí. Jen jed­no­ho je tře­ba. Marie voli­la dob­ře; vybra­la si to, oč nepři­jde.“ (Lukáš 10:38–42)

Boží slo­vo je světlo

Svět­lem pro mé nohy je tvé slo­vo, osvě­cu­je moji stezku. Co jsem pří­sa­hal, to spl­ním, držím se tvých spra­ved­li­vých sou­dů. (Žalm 119:105–106)

Život kaž­dé­ho z nás je pozna­me­nán hří­chem a mno­ha špat­ný­mi roz­hod­nu­tí­mi. Jedi­ný způ­sob, jak se to dá napra­vit, je obrá­tit se k Bohu a pro­hlou­bit naši tou­hu žít pod­le Jeho vůle. Pokud nepři­jí­má­me svět­lo, kte­ré dává Bůh skr­ze své slo­vo, skon­čí­me v duchov­ní tem­no­tě — v hří­chu. Pro­to­že prá­vě Jeho slo­vo nás vede k očiš­ťo­vá­ní a posvě­co­vá­ní. Již v dobách Staré­ho záko­na v něm mno­zí nachá­ze­li posilu:

Jak si mla­dík udr­ží svou stezku čis­tou? Musí se vždy držet tvé­ho slo­va. (Žalm 119:9)

Očiš­ťo­vá­ní Božím slovem

Při čte­ní Písma s ote­vře­ným srd­cem jsme posta­ve­ni před Sva­té­ho Boha. Jeho sva­tost nás kon­fron­tu­je s naši­mi sla­bost­mi a hříchy:

Slo­vo Boží je živé, moc­né a ostřej­ší než jaký­ko­li dvou­seč­ný meč; pro­ni­ká až na roz­hra­ní duše a ducha, kos­tí a mor­ku, a roz­su­zu­je tou­hy i myš­len­ky srd­ce. Není tvo­ra, kte­rý by se před ním mohl skrýt. Nahé a odha­le­né je všech­no před oči­ma toho, jemuž se bude­me ze vše­ho odpo­ví­dat. (Židům 4:12–13)

Jeli­kož v posled­ní den bude­me sou­ze­ni pod­le Božích měří­tek, je potře­ba je znát a pod­le nich žít. Ježí­šo­va slo­va mají moc nás očiš­ťo­vat, pro­mě­ňo­vat a při­pra­vit na setká­ní s Ním:

Posvěť je prav­dou; tvo­je slo­vo je prav­da. (Jan 17:17)

Tvou řeč ucho­vá­vám v srd­ci, nechci pro­ti tobě hře­šit. (Žalm 119:11)

Když jste nyní v posluš­nos­ti při­ja­li prav­du a tak očis­ti­li své duše k nepřed­stí­ra­né bra­tr­ské lás­ce, z upřím­né­ho srd­ce vytr­va­le se navzá­jem milu­j­te. Vždyť jste se zno­vu naro­di­li, niko­li z pomí­ji­tel­né­ho seme­ne, nýbrž z nepo­mí­ji­tel­né­ho, skr­ze živé a věč­né slo­vo Boží. Neboť ‚všich­ni lidé jako trá­va a všech­na jejich krá­sa jako květ trá­vy. Uschne trá­va, květ opad­ne, ale slo­vo Hos­po­di­no­vo zůstá­vá na věky‘ – to je to slo­vo, kte­ré vám bylo zvěs­to­vá­no v evan­ge­liu. (1. Petr 1:22–25)

Jak při­stu­po­vat ke čte­ní Bible

Bůh chce mlu­vit ke svým dětem při­ro­ze­ně a pří­mo. Jeho slo­vo je neměn­né, dá se na něj spo­leh­nout a může k nám mlu­vit v růz­ných situ­a­cích, pokud máme ote­vře­né a upřím­né srdce.

Když tou­ží­me po hlu­bo­kém vzta­hu s Bohem, nebu­de­me číst Bib­li ze zvy­ku nebo kvů­li vědomostem.

Šimon Petr mu odpo­vě­děl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slo­va věč­né­ho živo­ta. (Jan 6:68)

I při spo­leč­ném čte­ní a pře­mýš­le­ní s dru­hý­mi se může­me o Bohu hod­ně nau­čit. Při­spí­vá to k hlub­ší­mu pocho­pe­ní Boží­ho slo­va, for­mu­je nás nejen jako jed­not­liv­ce, ale také jako spo­le­čen­ství a pomá­há nám najít odpo­vě­di na kon­krét­ní otáz­ky. I když spo­leč­né čte­ní a pře­mýš­le­ní nemů­že nahra­dit osob­ní hle­dá­ní Boha v Jeho slo­vě, je vel­mi důle­ži­té napří­klad i kvů­li tomu, aby byly naše myš­len­ky o Bohu a Jeho vůli očiš­tě­né od mož­ných nepo­cho­pe­ní a omy­lů. Nikdo není neomylný.

Aby Kris­tus skr­ze víru pře­bý­val ve vašich srd­cích; a tak abys­te zako­ře­ně­ni a zakot­ve­ni v lás­ce moh­li spo­lu se vše­mi brat­ří­mi pocho­pit, co je sku­teč­ná šíř­ka a dél­ka, výš­ka i hloub­ka: poznat Kris­to­vu lás­ku, kte­rá pře­sa­hu­je kaž­dé pozná­ní, a dát se pro­stou­pit vší plnos­tí Boží. (Efez­ským 3:17–19)

Žít pod­le Boží­ho slova

Čte­ní Bib­le je jako poslou­chá­ní Ježí­šo­vých slov. Poslou­chá­ní samot­né ale nesta­čí. Pod­stat­né je pod­le Jeho slov žít:

Ne kaž­dý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do krá­lov­ství nebes­ké­ho; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebe­sích. Mno­zí mi řek­nou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jmé­nu nepro­ro­ko­va­li a ve tvém jmé­nu nevy­mí­ta­li zlé duchy a ve tvém jmé­nu neu­či­ni­li mno­ho moc­ných činů?‘ A teh­dy jim pro­hlá­sím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jdě­te ode mne, kdo se dopouš­tí­te nepra­vos­ti.‘ A tak kaž­dý, kdo sly­ší tato má slo­va a plní je, bude podo­ben roz­váž­né­mu muži, kte­rý posta­vil svůj dům na ská­le. Tu spa­dl pří­val, přihna­ly se vody, zved­la se vichři­ce, a vrh­ly se na ten dům; ale nepa­dl, neboť měl zákla­dy na ská­le. Ale kaž­dý, kdo sly­ší tato má slo­va a nepl­ní je, bude podo­ben muži bláz­ni­vé­mu, kte­rý posta­vil svůj dům na pís­ku. A spa­dl pří­val, přihna­ly se vody, zved­la se vichři­ce, a obo­ři­ly se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veli­ký.“ (Matouš 7:21–27)

Když toto mlu­vil, zvo­la­la jed­na žena ze zástu­pu: „Bla­ze té, kte­rá tě zro­di­la a odko­ji­la!“ Ale on řekl: „Bla­ze těm, kte­ří sly­ší Boží slo­vo a zacho­vá­va­jí je.“ (Lukáš 11:27–28)

Pod­le slo­va však také jed­nej­te, nebuď­te jen poslu­cha­či – to bys­te kla­ma­li sami sebe! (Jakub 1:22)

Skr­ze Ježí­še a Jeho slo­vo může­me poznat prav­du, kte­rá jedi­ná nás může zachránit:

Ježíš řekl Židům, kte­ří mu uvě­ři­li: „Zůsta­ne­te-li v mém slo­vu, jste oprav­du mými učed­ní­ky. Pozná­te prav­du a prav­da vás uči­ní svo­bod­ný­mi.“ (Jan 8:31–32)

Ty však setr­vá­vej v tom, čemu ses nau­čil a o čem jsi pře­svěd­čen. Víš, od koho ses tomu nau­čil. Od dět­ství znáš sva­tá Písma, kte­rá ti mohou dát moud­rost ke spa­se­ní, a to vírou v Kris­ta Ježí­še. Veš­ke­ré Písmo pochá­zí z Boží­ho Ducha a je dob­ré k uče­ní, k usvěd­čo­vá­ní, k nápra­vě, k výcho­vě ve spra­ve­dl­nos­ti, aby Boží člo­věk byl nále­ži­tě při­pra­ven ke kaž­dé­mu dob­ré­mu činu. (2. Timo­te­o­vi 3:14–17)