O nebez­pe­čí faleš­ných uče­ní v křesťanství

Ježí­šo­vo uče­ní nám při­ná­ší prav­du od Boha. Jeho správ­ný výklad je pod­mín­kou, abychom Boha uctí­va­li v prav­dě. Je také ochra­nou pro nás samot­né, abychom se nekla­ma­li vlast­ním hří­chem. Bohu­žel se od vzni­ku křes­ťan­ství nespráv­ná uče­ní mno­ží jako kvas a vedou mno­hé na zces­tí. Násle­du­jí­cí odstav­ce pou­ka­zu­jí na nebez­pe­čí faleš­ných uče­ní a jejich dopad na život.

1 Úvod

V oso­bě Ježí­še je dáno, co je křes­ťan­ství, v co křes­ťa­né věří a dou­fa­jí. Kdo­ko­li učí něco jiné­ho než učil Ježíš, opo­vr­hu­je auto­ri­tou Ježí­še a tím i auto­ri­tou Boží. Nový zákon pou­ží­vá pro­ti faleš­ným uči­te­lům vel­mi přís­ná slova:

Ale i kdy­bychom my nebo sám anděl z nebe při­šel hlá­sat jiné evan­ge­li­um než to, kte­ré jsme vám zvěs­to­va­li, budiž pro­klet! Jak jsem prá­vě řekl, a zno­vu to opa­ku­ji: Jestli­že vám někdo hlá­sá jiné evan­ge­li­um než to, kte­ré jste při­ja­li, budiž pro­klet! (Galat­ským 1:8–9)

Mno­ho lidí nepo­va­žu­je uče­ní za něco důle­ži­té­ho. Čas­tým důvo­dem bývá, že lidé nechtě­jí posou­dit sami sebe ani dru­hé a tak argu­men­tu­jí, že bychom měli tole­ro­vat myš­le­ní dru­hých lidí a že stej­ně nemů­že­me poznat prav­du. Ježíš ale v Jano­vě evan­ge­liu říká:

Zůsta­ne­te-li v mém slo­vu, jste oprav­du mými učed­ní­ky. Pozná­te prav­du a prav­da vás uči­ní svo­bod­ný­mi. (Jano­vo ev. 8:31–32)

2 Ježí­šo­vo uče­ní je Boží pravda

Ježíš jim odpo­vě­děl: „Mé uče­ní není mé, ale toho, kdo mě poslal. Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé uče­ní z Boha, nebo mlu­vím-li sám za sebe.“ (Jano­vo ev. 7:16–17)

Na tom­to mís­tě Ježíš zdů­raz­ňu­je, že Bůh samot­ný je původ­cem své­ho uče­ní. Tak­že co on říká, říká Bůh, skr­ze Ježí­šo­va slo­va může­me poznat, co je Boží vůle a jaký Bůh je. A k tomu je nej­dů­le­ži­těj­ším před­po­kla­dem, ocho­ta Boží vůli činit.

To jak je správ­né uče­ní důle­ži­té , bude objas­ně­no v násle­du­jí­cích myšlenkách.

3 Kdo něco faleš­né­ho učí, neu­ctí­vá Boha

Ježíš učed­ní­ky varo­val, aby se měli na pozo­ru před kva­sem fari­zeů a sadu­ceů. (Matou­šo­vo ev. 16:6.12) A také říkal:

Mar­ně mě uctí­va­jí, neboť učí naukám, jež jsou jen pří­ka­zy lid­ský­mi. (Matou­šo­vo ev. 15:9)

Nena­zý­vá to jen mar­ným uctí­vá­ním, ale dokon­ce je nazý­vá pokryt­ci a říká:

Pokryt­ci, dob­ře pro­ro­ko­val o vás Iza­jáš, když řekl: „Lid ten­to ctí mě rty, ale srd­ce jejich je dale­ko ode mne.“ (Matou­šo­vo ev. 15:7–8)

Kaž­dé uče­ní pře­kra­ču­jí­cí bib­lic­ký základ je jen lid­ským pří­ka­zem, vymyš­le­ným a vytvo­ře­ným lid­mi za jiným cílem než je služ­ba Bohu. Faleš­ná uče­ní jsou výsled­kem nepo­sluš­nos­ti a nemo­hou vést ke vzta­hu s Bohem, ale nao­pak ho ničí.

4 Uče­ní a život jsou úzce spojeny

To může­me vidět na pří­kla­du podo­ben­ství o ple­ve­li a pšenici.

Před­lo­žil jim jiné podo­ben­ství: „S krá­lov­stvím nebeským je to tak, jako když jeden člo­věk zasel dob­ré seme­no na svém poli. Když však lidé spa­li, při­šel jeho nepří­tel, nasel ple­vel do pše­ni­ce a ode­šel. Když vyrost­lo stéblo a nasa­di­lo na klas, tu se uká­zal i ple­vel. Při­šli slu­ho­vé toho hos­po­dá­ře a řek­li mu: ‚Pane, což­pak jsi neza­sel na svém poli dob­ré seme­no? Kde se vzal ple­vel?‘ On jim odpo­vě­děl: ‚To udě­lal nepří­tel.‘ Slu­ho­vé mu řek­nou: ‚Máme jít a ple­vel vytr­hat?‘ On však odpo­ví: ‚Ne, pro­to­že při trhá­ní ple­ve­le bys­te vyrva­li z koře­nů i pše­ni­ci. Nech­te, ať spo­lu ros­te obo­jí až do žně; a v čas žně řek­nu žen­cům: Seber­te nej­pr­ve ple­vel a svaž­te jej do otý­pek k spá­le­ní, ale pše­ni­ci shro­máž­dě­te do mé stodo­ly.‘ “ (Matou­šo­vo ev. 13:24–30)

Dnes mno­ho lidí vzta­hu­je toto podo­ben­ství na cír­kev. Chtě­jí tím argu­men­to­vat pro to, že v církvi mohou být spo­lu věří­cí i nevě­ří­cí a jen při sko­ná­ní věku vyjde naje­vo, kdo vlast­ně pat­ří Bohu. Pro­to říka­jí, že bychom se nemě­li vzda­lo­vat nevě­ří­cím nebo dokon­ce lidi posu­zo­vat, pro­to­že úpl­ně nakon­ci věků roz­hod­ne jenom Bůh. Když ale budeš číst tro­chu dále, uvi­díš, že to není to, o čem Ježíš mluvil.

Vysvět­lu­je, že pole je svět a ve svě­tě spo­lu žijí dob­ří i špat­ní lidé, i když Bůh kaž­dé­ho člo­vě­ka stvo­řil pro dob­rý účel. Bůh totiž nechce zahu­bit všech­ny lidi, kte­ří ho na zemi nepo­slou­cha­jí. Dává kaž­dé­mu člo­vě­ku svo­bod­nou vůli, aby mohl žít svůj život dokud neze­mře, ať už se ho roz­ho­dl žít jak­ko­li. K tomu ješ­tě může­me vidět z jiných míst Nové­ho záko­na, že my jako křes­ťa­né nemů­že­me mít spo­le­čen­ství s nevěřícími:

Nedej­te se zapřáh­nout do cizí­ho jha spo­lu s nevě­ří­cí­mi! Co má spo­leč­né­ho spra­ve­dl­nost s nepra­vos­tí? A jaké spo­luži­tí svět­la s tem­no­tou? Jaký souzvuk Kris­ta s Beli­á­lem? Jaký podíl věří­cí­ho s nevě­ří­cím? Jaké spo­je­ní chrá­mu Boží­ho s mod­la­mi? My jsme pře­ce chrám Boha živé­ho. Jak řekl Bůh: ‚Budu pře­bý­vat a pro­chá­zet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ A pro­to ‚vyjdě­te z jejich stře­du a odděl­te se‘, pra­ví Hos­po­din a ‚niče­ho nečis­té­ho se nedo­tý­kej­te, a já vás při­jmu‘ a ‚budu vám Otcem a vy bude­te mými syny a dce­ra­mi, pra­ví Hos­po­din zástu­pů‘. (2. Korint­ským 6:14–18)

4.1 Faleš­né uče­ní se mno­ží jako kvas

Pro­to nás písmo varuje…

Pro­sím vás, brat­ři, abys­te si dali pozor na ty, kdo půso­bí roz­trž­ky a chtě­li by vás svést od uče­ní, kte­ré jste při­ja­li. Vyhý­bej­te se jim! (Říma­nům 16:17)

V dopi­su Tito­vi Pavel říká:

Sek­tá­ře jed­nou nebo dva­krát napo­meň a pak se ho zřek­ni; je jas­né, že tako­vý člo­věk je pře­vrá­ce­ný, hře­ší, a tak sám nad sebou vyná­ší soud. (Tito­vi 3:10–13)

4.2 Faleš­né uče­ní vede na zcestí

Někdy prav­da může být při­způ­so­be­na urči­té­mu kon­cep­tu, kte­rý se může zdát více zbož­ný, při­taž­li­vý a více pro lidi poho­dl­ný, kon­cep­tu, kte­rý jim může dát více „bez­pe­čí“ nebo jim může dovo­lit udě­lat v živo­tě něja­ké kompromisy.

Neboť při­jde doba, kdy lidé nesne­sou zdra­vé uče­ní, a pod­le svých chou­tek si seže­nou uči­te­le, kte­ří by vyho­vě­li jejich přá­ním. Odvrá­tí sluch od prav­dy a při­klo­ní se k bájím. (2. Timo­te­o­vi 4:3–4)

Faleš­né uče­ní se může rych­le šířit. Je leh­ké jít jed­no­duš­ší ces­tou, ta ale vede do záhu­by. V Novém záko­ně najde­me vel­mi přís­ná odmít­nu­tí faleš­ných učitelů:

Kdo zachá­zí dál a nezů­stá­vá v uče­ní Kris­to­vu, nemá Boha; kdo zůstá­vá v jeho uče­ní, má i Otce i Syna. Při­jde-li někdo k vám a nepři­ná­ší toto uče­ní, nepři­jí­mej­te ho do domu a neví­tej­te ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skut­cích. (2. Janův list 9–11)

V Novém záko­ně bylo uví­tá­ní něko­ho spo­je­no s při­je­tím tako­vé oso­by do domu, poví­dá­ním si s ní a mít s ní také spo­le­čen­ství při jíd­le. Jan tedy chce říci: s faleš­ným uči­te­lem nelze mít spo­le­čen­ství, aby mu tak byly uká­zá­ny jas­né hra­ni­ce ve všech věcech, kte­ré učí nespráv­ně, pro­to­že co má jinak prav­da spo­leč­né­ho s pře­kru­co­vá­ním pravdy?

Pro­to kaž­dý křes­ťan má být hor­li­vý v pozná­vá­ní správ­né­ho uče­ní, což je také výra­zem jeho lás­ky k prav­dě a zákla­dem pro cho­ze­ní po úzké ces­tě. Pavel pro­to napo­mí­ná křesťany:

Pak už nebu­de­me nedo­spě­lí, nebu­de­me zmí­tá­ni a uná­še­ni záva­nem kdeja­ké­ho uče­ní — lid­skou fal­ší, chyt­rác­tvím a lsti­vým svá­dě­ním k blu­du. (Efez­ským 4:14)

Jestli­že někdo není vědo­mě veden Božím slo­vem, nemů­že být pře­kva­pen, když sejde na zces­tí. Už jen nedo­sta­tek pře­mýš­le­ní dává mís­to pro klam faleš­ných učitelů.

„Dávej pozor na své jed­ná­ní i na své uče­ní. Buď v tom vytr­va­lý. Tak poslou­žíš ke spa­se­ní nejen sobě, ale i svým poslu­cha­čům.“ (1. Timo­te­o­vi 4:16)