Jsou Ježí­šo­vy zázra­ky důvěryhodné?

Ježíš činil zázra­ky od samé­ho počát­ku své­ho veřej­né­ho půso­be­ní. Sli­to­vá­val se nad nemoc­ný­mi, uzdra­vo­val je, ale také jim uka­zo­val důle­ži­tost duchov­ní­ho uzdra­ve­ní — odpuš­tě­ní hříchů. Své zázra­ky nesta­věl do popře­dí své­ho kázá­ní, spí­še měly Židům pomo­ci roz­po­znat pří­chod mesi­áš­ské­ho krá­lov­ství. Skr­ze zázra­ky učil Ježíš o božím krá­lov­ství a Božím cha­rak­te­ru. To je motiv, kte­rý dopro­vá­zí celé jeho půso­be­ní. Pro­to apoš­tol Jan ve svém evan­ge­liu nepo­u­ží­vá ter­mín „zázrak“, ale „zna­me­ní“.

Zázra­ky nemě­ly lidi při­pou­tat k vidi­tel­ným věcem, ale pomo­ci jim pocho­pit jejich posel­ství. Ježíš napří­klad ote­vřel oči sle­pé­mu a pak řekl “jsem svět­lo svě­ta”. Když roz­mno­žil chléb, řekl “já jsem chléb živo­ta”. Po vzkří­še­ní své­ho pří­te­le Laza­ra řekl “já jsem vzkří­še­ní a život”.

Reak­ce Židů na Ježí­šo­vy zázraky

Ježí­šo­vi nepřá­te­lé nepo­pře­li, že se Ježí­šo­vy zázra­ky sku­teč­ně sta­ly. To by pro ně byl nej­jed­no­duš­ší způ­sob, jak se s nimi vyspo­řá­dat. Mís­to toho Ježí­še obvi­ni­li, že čaro­val. V jed­nom z jejich nej­dů­le­ži­těj­ších spi­sů – baby­lón­ském Tal­mu­du čteme:

„V před­ve­čer veli­ko­noč­ních svát­ků obě­si­li Ježí­še …, pro­to­že pro­vo­zo­val čaro­děj­nic­tví a svá­děl Izra­el k odpad­lic­tví “ (Sanhedrin 43a)^[1]

Podob­ně v Novém záko­ně fari­ze­o­vé tvr­dí, že Ježíš osvo­bo­zo­val lidi s pomo­cí Sata­na. Samot­né osvo­bo­ze­ní však nepopřeli:

Teh­dy k němu při­ved­li posed­lé­ho, kte­rý byl sle­pý a němý; a uzdra­vil ho, tak­že ten němý mlu­vil i viděl. Zástu­py žas­ly a říka­ly: „Není to Syn Davi­dův?“ Když to sly­še­li fari­ze­o­vé, řek­li: „On nevy­há­ní démo­ny jinak než ve jmé­nu Belze­bu­la, kní­že­te démo­nů.“ (Matouš 12:22–24)

Jeden z Ježí­šo­vých nej­pů­so­bi­věj­ších zázra­ků bylo vzkří­še­ní Laza­ra z mrtvých. Nikdo o tom nepo­chy­bo­val. Lazar byl po svém vzkří­še­ní neu­stá­lou při­po­mín­kou Ježí­šo­va zázra­ku. Ježí­šo­vi nepřá­te­lé nevi­dě­li jiné výcho­dis­ko, než Laza­ra odstranit:

Vel­ký zástup Židů se dově­děl, že tam Ježíš je; a při­šli nejen kvů­li němu, ale také aby vidě­li Laza­ra, kte­ré­ho vzkří­sil z mrtvých. Pro­to se velek­ně­ží ura­di­li, že zabi­jí i Laza­ra; neboť mno­zí Židé kvů­li němu odchá­ze­li a věři­li v Ježí­še. (Jan 12:9–11)

Apoš­to­lo­vé při svých kázá­ních opa­ko­va­ně zmi­ňo­va­li zázra­ky Ježí­še Kris­ta a nikdo jim neod­po­ro­val. Exis­to­va­lo totiž mno­ho oči­tých svěd­ků. Ježí­šo­vým odpůr­cům tedy nezbý­va­lo nic jiné­ho, než zázra­ky uznat:

Muži izra­el­ští, slyš­te tato slo­va: Ježí­še Naza­ret­ské­ho Bůh potvr­dil před vaši­mi zra­ky moc­ný­mi činy, divy a zna­me­ní­mi, kte­rá mezi vámi skr­ze něho činil, jak sami víte. Bůh pře­dem roz­ho­dl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbož­ných při­bi­li na kříž a zabi­li. Ale Bůh ho vzkří­sil; vytr­hl jej z boles­tí smr­ti, a smrt ho nemoh­la udr­žet ve své moci. (Skut­ky 2:22–24)

Jak evan­ge­lia infor­mu­jí o Ježí­šo­vých zázracích?

Ježí­šo­vy zázra­ky dosvěd­či­li auto­ři evan­ge­lií, kte­ří je sami vidě­li. Výjim­kou je evan­ge­lis­ta Lukáš, jehož zprá­va je však též zalo­že­na na vyprá­vě­ní oči­tých svěd­ků. Jako Ježí­šo­vi učed­ní­ci se zavá­za­li ke sva­té­mu živo­tu. K tako­vé­mu živo­tu neod­dě­li­tel­ně pat­ří upřím­nost. Kdy­by si Ježí­šo­vy zázra­ky vymys­le­li, byli by lhá­ři. Tak­to by se dosta­li do celo­ži­vot­ní­ho kon­flik­tu se svým svědomím.

V evan­ge­li­ích jsou zázra­ky popsá­ny struč­ně a stříz­li­vě. Nejsou v nich žád­né zkrášlo­vá­ní ani nepod­stat­né detai­ly, někdy jsou zmí­ně­ny jen let­mo. Napří­klad o rybě, kte­rou chy­til Petr s min­cí v ústech, Ježíš pou­ze infor­mu­je. O samot­né situ­a­ci však nečte­me. Matouš 17:24–27 Nese­sta­vil by z toho padě­la­tel pou­ta­vý příběh?

Evan­ge­lis­té nechtě­li zapů­so­bit na čte­ná­ře vel­ko­le­pým popi­sem Ježí­šo­vých zázra­ků. Napří­klad čte­me o uzdra­ve­ní sle­pé­ho člo­vě­ka ve dvou fázích. V té prv­ní viděl sle­pý jen roz­ma­za­ně a nebyl zce­la uzdra­ven. Pro­to na něho vlo­žil Ježíš ruce podru­hé, a až teh­dy zře­tel­ně prohlédl:

Při­šli do Bet­sai­dy. Při­ved­li k němu slep­ce a pro­si­li jej, aby se ho dotkl. I vzal toho sle­pé­ho za ruku a vyve­dl ho z ves­ni­ce; potřel mu sli­nou oči, vlo­žil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On pozve­dl oči a řekl: „Vidím lidi, vypa­da­jí jako stro­my, a cho­dí.“ Potom mu zno­vu polo­žil ruce na oči; sle­pý pro­hlé­dl, byl uzdra­ven a viděl všec­ko zce­la zře­tel­ně. Ježíš ho poslal domů a při­ká­zal mu: „Ale do ves­ni­ce nechoď!“ (Marek 8:22–26)

Je zají­ma­vé, že Ježíš neu­zdra­vil toho­to slep­ce před mno­ha lid­mi, ale mimo ves­ni­ci. Zámě­rem Ježí­še  neby­lo oká­za­le upou­tat pozor­nost davů na zázra­ky. Při­vá­děl lidi k víře skr­ze své kázání:

Když nastal večer a slun­ce zapa­da­lo, při­ná­še­li k němu všech­ny nemoc­né a posed­lé. Celé měs­to se shro­máž­di­lo u dve­ří. I uzdra­vil mno­ho nemoc­ných roz­lič­ný­mi nedu­hy a mno­ho zlých duchů vyhnal. A nedo­vo­lo­val zlým duchům mlu­vit, pro­to­že vědě­li, kdo je. Čas­ně ráno, ješ­tě za tmy, vstal a vyšel z domu; ode­šel na pus­té mís­to a tam se mod­lil. Šimon a jeho dru­ho­vé se pus­ti­li za ním. Když ho nalez­li, řek­li mu: „Všich­ni tě hle­da­jí.“ Řek­ne jim: „Pojď­te jinam do okol­ních měs­te­ček, abych i tam kázal, neboť pro­to jsem vyšel.“ A tak šel, kázal v jejich synagó­gách po celé Gali­le­ji a vyhá­něl zlé duchy. (Marek 1:32–39)

Ježíš věděl, že se o něj mno­zí zají­ma­jí jen kvů­li jeho zázra­kům a uzdra­ve­ním. Ode­šel pro­to na jiná mís­ta, aby i tam sly­še­li evan­ge­li­um. Těm, kte­ří byli uzdra­ve­ni, opa­ko­va­ně při­ka­zo­val, aby zprá­vu o svém zázrač­ném uzdra­ve­ní neší­ři­li Marek 1:44 Marek 3:12Marek 5:43 Marek 7:36 atd. I to zvý­raz­ňu­je věro­hod­nost jeho zázraků.

Ježí­šo­vy zázra­ky nejsou v evan­ge­li­ích to nej­dů­le­ži­těj­ší. Ježíš chce uzdra­vit nejen nave­nek, ale pře­de­vším vnitř­ně a dát lidem svo­bo­du od hří­chu. Jeho uzdra­ve­ní a zázra­ky jsou v evan­ge­li­ích zasa­ze­ny do toho­to rám­ce, tak­že celý pří­běh dává smy­sl. Ježí­šo­vy zázra­ky sto­jí čas­to na poza­dí reak­cí a jed­ná­ní lidí kon­fron­to­va­ných s Ježí­šem. Nelze je tedy vyne­chat. Jsou nezbyt­nou sou­čás­tí pří­bě­hů o Ježí­šo­vě živo­tě. To vše činí zázra­ky Ježí­še Kris­ta věrohodnými.