Křes­ťan ve svě­tě inter­ne­tu a smartfónů

Žije­me v době rych­lé­ho tech­nic­ké­ho pokro­ku. Co nám může říct tak sta­rá kni­ha, jakou je Bib­le o pou­ží­vá­ní tech­ni­ky v našem moder­ním věku? Jaká nebez­pe­čí jsou s nimi spo­je­na? Pro­to­že se také setká­vá­me s podob­ný­mi otáz­ka­mi, roz­hod­li jsme se s vámi v tom­to člán­ku podě­lit o někte­ré myšlenky.

1 Co se děje v dneš­ní době?

1.1 Digi­tál­ní závislost

Žije­me ve věku inter­ne­tu, mobil­ních dat a vir­tu­ál­ních zážit­ků. Nabí­zí se mož­nost trá­vit v těch­to svě­tech dlou­hé hodi­ny denně.

• Počí­ta­čo­vé hry svým hrá­čům ote­ví­ra­jí dve­ře do fan­tas­tic­kých svě­tů, odmě­ňu­jí je vir­tu­ál­ním úspě­chem a jmě­ním. Jejich cílem je člo­vě­ka uchvá­tit. V někte­rých hrách dokon­ce zís­ká­vá­te opráv­ně­ní zabí­jet nebo si ven­ti­lo­vat svůj hněv a zlost.
• Nevy­čer­pa­tel­né množ­ství infor­ma­cí na inter­ne­tu pohl­cu­je jeho uži­va­te­le tím, že si libu­jí v hon­bě za vědo­most­mi, a pyš­ní se tím, co našli skr­ze vyhle­dá­va­če. Je leh­ké pře­ko­ná­vat nudu a zabí­jet čas obje­vo­vá­ním nej­no­věj­ších videí, hud­by, apli­ka­cí, zpráv nebo dokon­ce kon­spi­rač­ních teorií.
• Inter­net také posky­tu­je snad­ný pří­stup k por­no­gra­fii, kte­rá vzbu­zu­je neo­vla­da­tel­né tuž­by dostat víc a víc. Ta také ničí čis­té srd­ce, potřeb­né k vytvá­ře­ní a roz­vo­ji při­ro­ze­ných vzta­hů zalo­že­ných na sku­teč­né lás­ce. Mysl lidí je tak vede­na zamě­řit se na sobec­ké tuž­by a pova­žo­vat oso­by opač­né­ho (nebo dokon­ce stej­né­ho) pohla­ví za pou­hé objek­ty jejich uko­je­ní. Může to zni­čit váš život na věky.^[1]

Mobil­ní dato­vé sítě uči­ni­ly toto všech­no dostup­né na dotek prs­tu, kdy­ko­liv a kdekoliv.
Vysta­ve­ní se vli­vu těch­to věcí kazí náš způ­sob smýš­le­ní. Je to záváž­né: může­te v tom zajít tak dale­ko, že ztra­tí­te všech­nu vůli dostat se ze vše­ho ven!
Ten, kdo upad­ne do tako­vé­to závis­los­ti, má sklon zane­dbá­vat své povin­nos­ti a vzta­hy v reál­ném živo­tě. Vzrůs­tá nebez­pe­čí, že se sta­ne­te neschop­ný­mi pora­dit si s rea­li­tou, dáte před­nost útě­ku do vaše­ho vlast­ní­ho svě­ta, kde se cítí­te jako bys­te měli věci více pod kon­t­ro­lou. Odbor­ní­ci to dnes pova­žu­jí za nový pro­blém v naší spo­leč­nos­ti ved­le alko­ho­lu, drog a tabá­ku, pro­blém, kte­rý si dokon­ce může vyža­do­vat odbor­nou terapii.

WHO dia­gnó­za s ozna­če­ním „her­ní cho­ro­ba“ (gaming disor­der) se vzta­hu­je na lidi, kte­ří trá­ví hodi­ny hra­ním video­her, při­čemž tato závis­lost trva­le mění jejich živo­ty. Hrá­či se při­tom nedo­ká­žou své váš­ně vzdát. „Tato závis­lost naru­šu­je i těles­né funk­ce,“ upo­zor­nil šéf WHO. Uve­dl napří­klad zrak nebo cel­ko­vou kondici.

Pomo­cí tech­ni­ky mohou být věci dělá­ny rych­le­ji a nená­roč­ně­ji. To se však může stát nástra­hou pro cti­žá­dosti­vé. Může vás to poh­lit hle­dá­ním své­ho vlast­ní­ho a nezá­jmem o to co se děje s ostat­ní­mi, zatím­co nachá­zí­te uspo­ko­je­ní ve své hrdos­ti, sebe­dů­vě­ře a soběstač­nos­ti. Nemě­li bychom ale zapo­me­nout na Toho, kdo nám dal naši tvo­ři­vost a vůbec umož­nil naši prá­ci. Pro­blém sebestřed­nos­ti, kte­rý tu exis­tu­je už věky, není vyře­šen skr­ze technologii.

1.2 Inter­ne­to­vé přátelství

Nicmé­ně, někte­ří lidé tvr­dí, že díky inter­ne­tu zís­ka­li více přá­tel tím, jak se komu­ni­ka­ce stá­vá rych­lej­ší, dostup­něj­ší a výhod­něj­ší. Vzdá­le­nost už není více pře­káž­kou díky e‑mailům, cha­tu, mobil­ní­mu inter­ne­tu a video- volá­ním. S webo­vý­mi strán­ka­mi soci­ál­ních sítí, jako je např. Face­book, je nový pří­tel jen na „klik“ daleko.

Inter­net nám sku­teč­ně nabí­zí mož­nost pozná­vat nové lidi. Urči­tě nám může být k pro­spě­chu, pou­ží­vá-li se správ­ně. Napo­má­há nám také udr­žo­vat vzta­hy s těmi, kdo se s námi nemo­hou setkat kvů­li vel­kým vzdá­le­nos­tem. Kdo však má zájem o hlu­bo­ký vztah, bude pova­žo­vat toto řeše­ní jen za dočas­nou a ne zrov­na neji­de­ál­něj­ší mož­nost, podob­ně jako to vyjá­d­řil jeden Ježíšův učed­ník Jan ve svém lis­tě, v kon­tex­tu jeho doby:

Ačko­liv bych měl ješ­tě mno­ho co psát, nemí­ním to svě­řo­vat papí­ru a inkous­tu; neboť dou­fám, že se k vám dosta­nu a budu s vámi mlu­vit tvá­ří v tvář, aby naše radost byla úpl­ná. (2. Janův list 12)

Přá­tel­ství vybu­do­va­ná přes soci­ál­ní sítě čas­to nejsou zalo­že­na na zájmu o dru­hé­ho a závaz­cích, ale na zába­vě a vzru­še­ní. Vět­ši­nou nebý­va­jí hlu­bo­ká. Pro­to­že není vždy mož­né se dozvě­dět, kdo ve sku­teč­nos­ti sto­jí za pou­ži­va­tel­ským jmé­nem, může­te dokon­ce před­stí­rat, že jste někým jiným, nebo půso­bit dojmem cha­rak­te­ru, kte­rý bývá u dru­hých při­taž­li­věj­ší a obdi­vo­va­něj­ší a zís­kat si tak více přá­tel. Někdo si libu­je v hra­ní zvlášt­ní role, aby tak udě­lal dojem na ano­nym­ní poslu­cha­če, což by jinak neby­lo mož­né v reál­ném živo­tě. Bývá tu mno­ho pro­sto­ru pro prázd­né řeči a nezod­po­věd­ná slo­va. Není divu, že je tu tak těž­ké dosáh­nout vzta­hů zalo­že­ných na hlub­ší vzá­jem­né důvě­ře. Kupo­di­vu se však do toho­to digi­tál­ní­ho pro­stře­dí může­te zaplést nato­lik, že je pak těž­ké sou­stře­dit se na něco jiné­ho během čeká­ní na při­je­tí dal­ší zprá­vy na vašem mobi­lu nebo počítači.

Dokon­ce i se zaří­ze­ní­mi, kte­rá pře­ko­ná­va­jí vel­ké vzdá­le­nos­ti v komu­ni­ka­ci, může­te sami na sobě pozo­ro­vat, že jste více vzdá­le­ni od lidí z vaše­ho oko­lí, pro­to­že trá­ví­te více času se svý­mi zaří­ze­ní­mi, než s nimi. Samo­ta se nedá vyře­šit množ­stvím vir­tu­ál­ních přá­tel. Mís­to toho bychom radě­ji měli věno­vat čas budo­vá­ní sku­teč­ných vztahů.
Dob­rý vztah je o důvě­ře. Důvě­ra je zalo­že­na na oprav­do­vos­ti a na upřím­né vzá­jem­né pozor­nos­ti. Je to o při­pra­ve­nos­ti dát dru­hým lidem mož­nost být sou­čás­tí mého živo­ta. Uká­že­me kým sku­teč­ně jsme, a pře­ce může­me nést sla­bos­ti a nedo­stat­ky jed­ni dru­hých. Je to o závaz­ku usi­lo­vat o to nej­lep­ší pro dru­hé a krá­čet spo­leč­ně ces­tou živo­ta a tak dosáh­nout věč­né­ho cíle — Boha, kte­rý je lás­kou (link na téma Bůh je lás­ka), od něho při­jí­má­me lás­ku a skr­ze něho se učí­me milo­vat. Bůh nám ten­to vztah nabí­zí a záro­veň nás učí jak zaklá­dat tako­vé­to vzta­hy mezi námi.

2 Jak to, že se začne­me utá­pět v těch­to věcech?

Co nás žene dělat věci, kte­ré dělá­me, je naše pře­svěd­če­ní o tom, co má hod­no­tu. Hod­no­ty v tom­to svě­tě bez Boha jsou mnoh­dy zalo­že­ny na chvil­ko­vých potě­še­ních, sobec­kých žádos­tech a pýše. Bib­le nás varu­je neod­dat se způ­sobům toho­to svě­ta, kte­ré vedou k záhubě našich duší.

Neboť všech­no, co je ve svě­tě, po čem dych­tí člo­věk a co chtě­jí jeho oči a na čem si v živo­tě zaklá­dá, není z Otce, ale ze svě­ta. A svět pomí­jí i jeho chti­vost; kdo však činí vůli Boží, zůstá­vá na věky. (1.Jan 2:16–17)

Bez Boha jsou hod­no­ty, kte­ré člo­věk má, čas­to určo­vá­ny tím, co si mys­lí dru­zí. Jsou tak nestá­lé jako vítr módy. Když se jim podří­dí­me, bude­me se cítit pod nátla­kem při­způ­so­bo­vat se měřít­kům dru­hých, abychom tak moh­li zís­kat jejich pří­zeň, s oba­va­mi, že ostat­ní na nás mohou hle­dět sho­ra, pokud nebu­de­me držet krok s nej­no­věj­ší­mi výstřel­ky doby. Vzá­jem­ně se před­bí­ha­jí v tom, kdo z nich bude mít jako prv­ní to nej­lep­ší a znát to nej­ak­tu­ál­něj­ší. Pýcha, závist a pohr­dá­ní se stá­va­jí sou­čás­tí jejich živo­ta a okrá­da­jí je o pokoj v srd­ci a pro­stor pro dobrou vůli.

A tak kaž­dý, kdo sly­ší tato má slo­va a plní je, bude podo­ben roz­váž­né­mu muži, kte­rý posta­vil svůj dům na ská­le. Tu spa­dl pří­val, přihna­ly se vody, zved­la se vichři­ce, a vrh­ly se na ten dům; ale nepa­dl, neboť měl zákla­dy na ská­le. (Matou­šo­vo evan­ge­li­um 7:24–25)

Svět­ské hod­no­ty nás mohou snad­no ovliv­nit, když nena­chá­zí­me sku­teč­né napl­ně­ní v našich živo­tech. Pra­vé napl­ně­ní, bez­pe­čí a pomoc najde člo­věk jen u Boha – tak Bůh člo­vě­ka stvo­řil. Odmít­nu­tím Boha a oddě­le­ním se od Něj, je člo­věk pone­chán „své­mu osu­du“ a hle­dá náhraž­ku. To děla­li lidé v celé his­to­rii lid­stva. Ve všech mož­ných věcech hle­da­jí uspo­ko­je­ní, počí­na­je nad­měr­nou kon­zu­ma­cí jíd­la a alko­ho­lu, přes nemo­rál­ní zába­vu, dro­gy nebo cham­ti­vou hon­bou za peně­zi a majet­kem… Vymýš­lí stá­le nové věci, a přes­to nena­chá­zí pokoj. Je důle­ži­té se zasta­vit a uvě­do­mit si, co se vlast­ně děje, vzít si čas hle­dat sku­teč­né řeše­ní mís­to úni­ku do něče­ho, co by nás roz­ptý­li­lo a odved­lo zase jinam.

Povrch­ní radost a žádosti­vost po rych­lém vzru­še­ní jsou jen krát­ko­do­bým uspo­ko­je­ním vnitř­ní­ho nekli­du a niter­né tou­hy člo­vě­ka. Brzy opět při­chá­zí zou­fa­lá prázd­no­ta – to je pod­sta­ta hří­chu. Když člo­věk žije bez Boha, musí lnout ke věcem, kte­ré se zda­jí, že dáva­jí živo­tu něja­kou hod­no­tu — ale když se na to člo­věk podí­vá upřím­ně – ve sku­teč­nos­ti vůbec žád­nou trva­jí­cí hod­no­tu nemají.

Nemě­li bychom si nechat vzít svo­bo­du říct „Ne“ tomu­to posto­ji. Tyto věci neje­nom ničí dob­ro v srd­cích a myš­len­kách, ale vedou k věč­né­mu oddě­le­ní od naše­ho Stvo­ři­te­le. On nás volá, abychom změ­ni­li naše srd­ce, myš­len­ky a život a chce nám pro to dát všech­nu pomoc.

Uká­za­la se Boží milost, kte­rá při­ná­ší spá­su všem lidem a vycho­vá­vá nás k tomu, abychom se zřek­li bezbož­nos­ti a svět­ských váš­ní, žili rozum­ně, spra­ved­li­vě a zbož­ně v tom­to věku. (Titus 2:11–12)

3 Týká se to i Vás?

Ovliv­ni­lo také Váš život nespráv­né pou­ží­vá­ní tech­ni­ky popsa­né v tom­to tex­tu? Potom se už nene­chej­te více okla­má­vat a zot­ro­čo­vat chvil­ko­vým pro­žit­kem! Ve sku­teč­nos­ti Vás okrá­da­jí o svo­bo­du a důstoj­nost a vedou do prázdnoty.

Hle­dej­te radě­ji to, co zůstá­vá věč­ně. Vez­mě­te si čas a odhlas­te se ze svých on-line kont, vypně­te svou zábav­ní elek­tro­ni­ku, svůj počí­tač a vyn­dej­te si slu­chát­ka z uší. Ote­vře­te se pro obje­vo­vá­ní Toho, kdo sku­teč­ně napl­ní Váš život a pro lás­ku k lidem oko­lo Vás. Útěk z reál­né­ho do vir­tu­ál­ní­ho svě­ta pro­blémy nikdy nevy­ře­ší. Řeše­ní lze nalézt, jen pokud bude­te chtít čelit rea­li­tě a brát zod­po­věd­nost za svůj vlast­ní život a za živo­ty ostat­ních, přes­to­že to někdy může být boles­ti­vé. Mís­to skrý­vá­ní se za vir­tu­ál­ní­mi fóry hle­dej­te sku­teč­né vzta­hy s lid­mi v oprav­do­vé lás­ce a zvláš­tě s Tím, kdo je zdro­jem rea­li­ty, kdo ví co je pro nás nejlepší.

4 To zní, jako­by křes­ťa­né byli pro­ti technice

Ne, nejsou! Někte­ří lidé si mohou mys­let, že křes­ťan­ství je sta­ro­mód­ní a že křes­ťa­né jsou lidé bez ocho­ty při­jí­mat tech­nic­ký pokrok. Pohled do his­to­rie to může pomo­ci vyjasnit.
Nemě­li bychom zapo­me­nout, že dneš­ní tech­nic­ké vymo­že­nos­ti by nikdy nemoh­ly exis­to­vat, kdy­by dří­věj­ší „moder­ní tech­ni­ka“ nepo­lo­ži­la základ­ní kameny.

Také křes­ťa­né z toho měli uži­tek. Po sta­le­tí byla Bib­le pře­pi­so­vá­na ruč­ně na papy­rus, per­ga­men a poz­dě­ji papír. Bylo to náklad­né a málo­kdo si to mohl dovo­lit. Tepr­ve vyná­lez knih­tis­ku umož­nil kopí­ro­vá­ní Bib­le méně náklad­ným způ­so­bem a uči­nil ji tak dostup­něj­ší i pro oby­čej­né lidi. „Křes­ťan­ské“ auto­ri­ty té doby se sice zpo­čát­ku sna­ži­li zaká­zat sou­kro­mé drže­ní Bib­le, ale naštěs­tí se jim to nepo­da­ři­lo. Tak­že od té doby má mno­ho lidí pří­le­ži­tost pozná­vat a číst Bib­li sami ve svých domovech.

Může­me tedy vidět, že tech­ni­ka měla své výho­dy i pro křes­ťa­ny. Ani my ji nevá­há­me uží­vat ke správ­né­mu úče­lu. Tře­ba ale důklad­ně zvá­žit co je dob­ré a nut­né pou­ží­vat z morál­ní­ho a duchov­ní­ho pohle­du. K hlub­ší­mu poro­zu­mě­ní se nejdřív podí­vej­me na to, co Bib­le říká o Božím plá­nu pro lid­stvo v Gene­sis, v bib­lic­kém vyprá­vě­ní o našem původu.

5 Původ­ní Boží plán

Bůh stvo­řil všech­no jako dob­ré a usta­no­vil člo­vě­ka, aby nad Jeho stvo­ře­ním vlá­dl, zušlech­ťo­val je a sta­ral se o ně pod­le Jeho záměru.

A Bůh jim požeh­nal a řekl jim: „Ploď­te a množ­te se a naplň­te zemi. Pod­maň­te ji a panuj­te nad moř­ský­mi ryba­mi, nad nebeským ptac­tvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi kaž­dou byli­nu nesou­cí seme­na i kaž­dý strom, na němž ros­tou plo­dy se seme­ny. To bude­te mít za pokrm. Veš­ke­ré zem­ské zvě­ři i vše­mu nebes­ké­mu ptac­tvu a vše­mu, co se pla­zí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veš­ke­rou zele­nou byli­nu.“ A sta­lo se tak. Bůh viděl, že všech­no, co uči­nil, je vel­mi dob­ré. Byl večer a bylo jitro, den šes­tý. (Gene­sis 1:28–31)

Hos­po­din Bůh posta­vil člo­vě­ka do zahra­dy v Ede­nu, aby ji obdě­lá­val a stře­žil. (Gene­sis 2:15)

Bůh pro­ká­zal člo­vě­ku svou lás­ku tím, že mu svě­řil zod­po­věd­nost za pou­ží­vá­ní a spra­vo­vá­ní toho co mu svě­řil, ne pro sobec­ké cíle, ale ku pro­spě­chu všech lidí. K tomu­to úče­lu Bůh vyba­vil člo­vě­ka schop­nost­mi orga­ni­zo­vat, řídit, rozu­mět, posu­zo­vat, a vylep­šo­vat. Člo­věk však neměl pra­co­vat nezá­vis­le na Něm, ale ve spo­lu­prá­ci se svým Stvo­ři­te­lem. Správ­nou (ade­kvát­ní) odpo­vě­dí na Boží lás­ku je věr­ně činit dob­ré, vážit si a ctít své­ho Stvo­ři­te­le a chrá­nit Jeho stvo­ře­ní. Je to vlast­ně sou­část Boží­ho plá­nu, aby člo­věk pou­ží­val svou tvo­ři­vost jen k dob­rým účelům.

Avšak hřích člo­vě­ka při­ve­dl svět do pad­lé­ho sta­vu, ve kte­rém není Bohu dáno mís­to, jež Mu prá­vem nále­ží. Lidé si spí­še volí jed­nat sobec­ky, než hle­dat vůli spra­ved­li­vé­ho Boha. Nezna­me­ná to, že by se člo­věk stal neschop­ným uči­nit coko­li dob­ré­ho; dokon­ce i v bezbož­ném svě­tě stá­le ješ­tě zůstá­vá svo­bod­ným roz­hod­nout se poslou­chat své svě­do­mí a činit dobré.

Kvů­li těm­to věcem bývá někdy obtíž­né posou­dit, zda je něja­ká tech­nic­ká novin­ka dob­rá nebo špat­ná. Nebý­vá vždy leh­ké vidět jas­nou děli­cí čáru, pokud zva­žu­je­me pou­ze věc samot­nou. I jed­no­du­chý nůž se dá pou­žít na pří­pra­vu potra­vy, ale také k zabi­tí člo­vě­ka. To uka­zu­je, že úmys­ly a posto­je člo­vě­ka hra­jí v této věci důle­ži­tou roli. Toto jsou roz­ho­du­jí­cí fak­to­ry nezá­vis­lé na době a přes­ně to nás učí i Bib­le: stá­le upřím­ně zkou­mat naše úmys­ly a posto­je, jest­li vychá­zí z lás­ky nebo ze sobectví:

Slo­vo Boží je živé, moc­né a ostřej­ší než jaký­ko­li dvou­seč­ný meč; pro­ni­ká až na roz­hra­ní duše a ducha, kos­tí a mor­ku, a roz­su­zu­je tou­hy i myš­len­ky srd­ce. (Židům 4:12)

Svě­ří­me-li naše živo­ty úpl­ně Bohu, pomů­že nám roz­li­šo­vat dob­ré od špat­né­ho a také vědět, zda a jak v živo­tě pou­ží­vat to co svět nabí­zí k správ­né­mu cíli. Uká­že nám sku­teč­né věč­né hod­no­ty, kte­rých se může­me držet. Pomů­že nám odo­lá­vat poku­še­ním a zlo­bě toho­to svě­ta. Bude­me-li Ho poslou­chat, vysvo­bo­dí nás z otroc­tví a nátla­ku toho­to svě­ta, kte­rý se řídí svý­mi sobec­ký­mi cíli. Chce nám odpus­tit naši vinu, když jí upřím­ně litu­je­me. Bůh může uči­nit to, co tech­ni­ka nedo­ká­že: má moc očis­tit naše srd­ce a daro­vat nám nový život, kte­rý je napl­něn lás­kou a poko­jem a upřím­ný­mi, hlu­bo­ký­mi, dlou­ho­tr­va­jí­cí­mi vzta­hy. Potom už nebu­dou pomí­ji­vé věci napl­ňo­vat naše myšlenky.

Všec­ko zkou­mej­te, dob­ré­ho se drž­te, zlé­ho se chraň­te v kaž­dé podo­bě. (1.Tesalonickým 5:21–22)

6 Jiné aspekty

V tom­to člán­ku šlo hlav­ně o komu­ni­kač­ní a mul­ti­me­di­ál­ní zaří­ze­ní. Exis­tu­je ale urči­tě mno­ho jiných věcí, kte­ré lidé vyna­lez­li a mají vel­mi nega­tiv­ní vliv na lid­stvo. Dopad na život­ní pro­stře­dí, zdra­ví a lid­ská prá­va jsou důle­ži­té aspek­ty, kte­ré jsou ale nad rámec toho­to tématu.

Přes­to však sto­jí za to zmí­nit ale­spoň násle­du­jí­cí fak­ta: někte­ří věd­ci, zabý­va­jí­cí se ner­vo­vou sou­sta­vou člo­vě­ka, jako např. Man­fred Spi­t­zer^[2] a Adam Gaz­za­ley^[3] si mys­lí, že dneš­ní pou­ží­vá­ní moder­ních zaří­ze­ní zabra­ňu­je roz­vo­ji uče­ní u dětí a mlá­de­že, pro­to­že sice pod­po­ru­je pro­vá­dě­ní více­ro úko­lů najed­nou, ale záro­veň sni­žu­je schop­nost hlub­ší­ho pře­mýš­le­ní a kon­cen­t­ra­ce. Pro mlad­ší gene­ra­ci mají rodi­če a uči­te­lé stá­le men­ší auto­ri­tu, když si mys­lí, že jsou díky vyhle­dá­va­čům chytřej­ší než oni.

Co se týče lid­ských práv, nemě­li bychom zapo­me­nout, že čas­to naše lev­ná elek­tro­nic­ká zaří­ze­ní byla vyro­be­na za tvr­dých, nebo dokon­ce nelid­ských pra­cov­ních pod­mí­nek. Cham­ti­vost výrob­ců nezná žád­ných hra­nic vyko­řis­ťo­vat chudé lidi v roz­vo­jo­vých zemích. Tito chu­dí a zou­fa­lí lidé pod­leh­nou náro­kům jejich nespra­ved­li­vých zaměst­na­va­te­lů, nátla­ku k vět­ší­mu pra­cov­ní­mu výko­nu a poni­žo­vá­ní, aby si moh­li vydě­lat na svůj den­ní chléb^[4].

7 Ces­ta, kte­rou jsme našli…

Jsme vděč­ní, že i když někte­ří z nás byli závis­lí na dneš­ní tech­ni­ce a médi­ích, nako­nec skr­ze Ježí­še nalez­li ces­tu ven. Chce­me Vás pozvat spo­leč­ně sdí­let naše zku­še­nos­ti a myš­len­ky, jak jsme našli ces­tu ven ze závislostí.