Proč věřit v Boha? — Bůh a věda

Uspo­řá­dá­ní slu­neč­ni­co­vých semí­nek je geo­me­t­ric­ké a krás­né. Je jed­ním z mno­ha zna­me­ní, že za hmot­ným svě­tem se skrý­va­jí hlu­bo­ké myšlenky.

Nahra­di­la věda víru v Boha?

Exis­tu­jí v zása­dě dva způ­so­by, jak lidé kla­dou otáz­ky a nachá­zí na ně odpo­vě­di. Může­me si polo­žit otáz­ku „jak?“ věci fun­gu­jí. Jako odpo­věď nám může dob­ře poslou­žit věda. Když však malíř nakres­lí obraz, těž­ko se spo­ko­jí­me s vědec­kým vysvět­le­ním. Pro vět­ši­nu lidí bude otáz­ka „co chtěl obra­zem vyjá­d­řit?“ mno­hem zásad­něj­ší než otáz­ka „jak ho namaloval?“.

Když se dívá­me na pří­ro­du, jsme v podob­né situ­a­ci. Čas­to žasne­me nad její krá­sou a doko­na­los­tí. Vyžá­dá­me-li si vědec­ké vysvět­le­ní, dozví­me se o foto­syn­té­ze, hvězdo­ku­pách nebo gra­vi­tač­ním záko­ně. I kdy­bychom byli schop­ni přes­ně zfor­mu­lo­vat všech­ny pří­rod­ní záko­ny, zůsta­la by otáz­ka „proč tu jsou?“ a „proč je to tak krás­né a doko­na­lé?“. Mate­ri­a­lis­ta mož­ná řek­ne: „Inu, to tak pros­tě je“.

Věří­cí­mu vědec­ké vysvět­le­ní nesta­čí. Zavrh­nout otáz­ky typu „proč?“ zna­me­ná potla­čit důle­ži­tou sou­část hle­dá­ní prav­dy. Pro ilu­stra­ci uve­de­me krát­ký příběh:

Dvě myši obý­va­ly kla­vír. Kaž­dý den poslou­cha­ly krás­nou hud­bu. Jed­no­ho dne se jed­na z nich zeptá: „Věříš, že exis­tu­je kla­ví­ris­ta?“. Dru­há odpo­ví: „Odkud víš, že exis­tu­je? Už jsi ho vidě­la?“ Prv­ní odpo­ví: „Sice jsem ho nevi­dě­la, ale ta krás­ná hud­ba pře­ce nemů­že být náho­da. Musí za tím být někdo vel­mi nada­ný.“ Dru­há rea­gu­je: „To je jen něja­ká domněn­ka bez sku­teč­né­ho důka­zu. Krom toho je hud­ba už dáv­no vědec­ky vysvět­le­ná: V kla­ví­ru je mno­ho kla­dí­vek a strun. Vždy, když ude­ří kla­dív­ko do stru­ny vzni­ká tón, a tak vzni­ká hudba.“

Při otáz­kách typu „proč?“ jde o smy­sl vše­ho kolem nás – vše­ho, na čem sto­jí náš život. Prá­vě to jsou otáz­ky, o kte­rých mlu­ví Bib­le. V Bib­li nejde o pří­ro­do­vě­dec­ký popis svě­ta. Jsou sice lidé, kte­ří někte­ré pasá­že z Bib­le chá­pou jako vědec­ký popis a sta­ví ji pro­ti vědě.^[1] Bib­le se zamě­řu­je na popis stvo­ře­ní z jiné­ho pohle­du než věda. Vědě nekon­ku­ru­je a nepro­ti­ře­čí si s ní. Odpo­ví­dá na otáz­ku „proč?“ náš svět exis­tu­je a jaký význam má pro náš život vše kolem nás – vše, co se děje.

Pro mate­ri­a­lis­tu jsou pří­ro­da a vesmír jen jiná slo­va pro „všech­no“ a víc nee­xis­tu­je. Proč jsme ale při pohle­du na hory nebo hvězd­nou oblo­hu napl­ně­ni hlu­bo­kým údi­vem a rados­tí? Jsme vděč­ní za slad­ké jaho­dy nebo pro­cház­ku po plá­ži. Komu jsme ale vlast­ně vděč­ní? Kdo si zaslou­ží náš vděk?

Krá­sa pří­ro­dy pře­sa­hu­je díla uměl­ců a návr­há­řů. Ti se čas­to pří­ro­dou inspi­ro­va­li. Kaž­dý, kdo vidí „Slu­neč­ni­ci“ od Vin­cen­ta van Gogha nebo sly­ší Vival­di­ho „Jaro“ ze „Čtve­ra roč­ních dob“, mys­lí na tvo­ři­vost lid­ské­ho ducha. Proč potom při­pi­su­je­me krá­su slu­neč­ni­ce a pta­čí zpěv, kte­rý­mi se tito uměl­ci inspi­ro­va­li, pou­hé náhodě?

Věří­cí člo­věk vidí při pohle­du na naši úžas­nou pla­ne­tu a život Boží půso­be­ní a záměr. To všech­no je pro něho výra­zem Boží lás­ky a slávy.

Víra nemu­sí však být až tak intu­i­tiv­ní, pokud je naše před­sta­va o Bohu zkres­le­ná. Je těž­ké uvě­řit v něko­ho, o kom sko­ro nic neví­me. Když se o něm dozví­me víc, mož­ná sami začne­me roz­po­zná­vat jeho půso­be­ní ve svě­tě kolem nás. Kdo tedy Bůh vlast­ně je a co o něm víme? Na tyto otáz­ky se poku­sí­me odpo­vě­dět v pokra­čo­vá­ní toho­to člán­ku : Kdo je Bůh? – co může­me o něm vědět?