Čis­to­ta ve vzta­zích, poci­tech a myšlenkách

V tom­to člán­ku se chce­me zamys­let nad naší zod­po­věd­nos­tí za správ­né cho­vá­ní v oblas­ti sexu­a­li­ty. Také bychom jím chtě­li povzbu­dit mla­dé lidi, kte­ří ješ­tě vní­ma­jí hod­no­tu sexu­ál­ní čis­to­ty a odmí­ta­jí tlak ze stra­ny mno­hých vrs­tev­ní­ků a nespráv­né pro­pa­go­vá­ní sexu­a­li­ty v médiích.

1 Jen málo lidí si uvě­do­mu­je Boží měřítko

Sexu­a­li­ta se týká kaž­dé­ho z nás. Přes­to si málo­kdo uvě­do­mu­je, jak roz­ho­du­jí­cí je prá­vě v této oblas­ti vykro­čit správ­ným smě­rem. Vel­mi úzce s tím sou­vi­sí for­mo­vá­ní celé osob­nos­ti člo­vě­ka, jeho svě­do­mí a ucti­vé­ho cho­vá­ní k ostat­ním, obzvláš­tě k opač­né­mu pohlaví.

Spo­leč­nost, ve kte­ré žije­me, je vel­mi vzdá­le­ná od Boží­ho měřít­ka. Řídí se hes­lem: „Uží­vej­te si živo­ta, dokud jste mla­dí! Buď­te šťast­ní!“ A tak tu máme média, kte­rá pro­pa­gu­jí nevá­za­nou sexu­a­li­tu. Por­no­gra­fie, kte­rá pohr­dá lid­skou důstoj­nos­tí, je dostup­ná na jed­no klik­nu­tí a mno­zí taj­ně prak­ti­ku­jí sebe­u­ká­je­ní. Lidé netu­ší, jak devas­tu­jí­cí účin­ky to má na jejich osob­nost. Pře­svěd­če­ní, že je správ­né počkat s intim­ním živo­tem, dokud part­ne­ři veřej­ně nevstou­pí do man­žel­ství, je pova­žo­vá­no za mali­cher­né a zasta­ra­lé. Také čis­to­ta v man­žel­ství je vel­mi zříd­ka před­mě­tem dis­ku­se. A tak ros­te počet roz­vo­dů a nava­zo­vá­ní dal­ších part­ner­ských vzta­hů po roz­vo­du. Svůj podíl na tom všem má i svůd­ná móda dívek a žen, kte­rá svá­dí k nečis­tým pohle­dům a myš­len­kám. Více či méně tyto svět­ské vli­vy pro­nik­ly do mno­ha křes­ťan­ských denominací.

Jak si zacho­vat čis­to­tu v oblas­ti cítě­ní, myš­le­ní, slov a cel­ko­vé­ho způ­so­bu chování?

2 Písmo sva­té nás vybí­zí k čistotě

Bib­le nás pří­mo napo­mí­ná a povzbu­zu­je k tomu, abychom v oblas­ti sexu­a­li­ty zůsta­li čis­tí. Boží slo­vo vybí­zí muže a ženy, aby se vůči sobě navzá­jem cho­va­li na vyso­ké morál­ní úrov­ni, kte­rá odrá­ží Boží bytost a vůli. V tom­to bodě je Bib­le ve vel­kém kon­tras­tu s ostat­ní­mi nábo­žen­ství­mi a světonázory.

Níže citu­je­me někte­ré pasá­že z lis­tů Nové­ho záko­na, kte­ré se týka­jí toho­to tématu:

Napo­do­buj­te tedy Boha jako milo­va­né děti a žij­te v lás­ce, jako i Kris­tus milo­val nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v pří­jem­nou vůni. Smil­stvo ani žád­ná nečis­to­ta nebo cham­ti­vost ať nejsou mezi vámi ani zmi­ňo­vá­ny, jak se slu­ší na sva­té. Ani haneb­nost, hloupé řeči nebo laš­ko­vá­ní, což se neslu­ší; nýbrž radě­ji vzdá­vej­te díky. Neboť toto věz­te a znej­te, že žád­ný smil­ník ani nečis­tý ani lako­mec — to jest mod­lo­slu­žeb­ník — nemá dědic­tví v krá­lov­ství Kris­to­vě a Božím. (Efez­ským 5:1–5, ČSP)

Man­žel­ství ať mají všich­ni v úctě a man­že­lé ať jsou si věr­ni, neboť neřest­né a nevěr­né bude sou­dit Bůh. (List Židům 13:4)

Což neví­te, že nespra­ved­li­ví nebu­dou mít účast v Božím krá­lov­ství? Nemyl­te se: Ani smil­ní­ci, ani mod­lá­ři, ani cizo­lož­ní­ci, ani nemrav­ní, ani zvrá­ce­ní, ani zlo­dě­ji, ani lakom­ci, opil­ci, utr­ha­či, lupi­či nebu­dou mít účast v Božím krá­lov­ství. A to jste někte­ří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvě­ce­ni, byli jste ospra­ve­dl­ně­ni ve jmé­nu Pána Ježí­še Kris­ta a Duchem naše­ho Boha. (1. List Korint­ským 6: 9–11)

Pro­to umrt­vuj­te své pozem­ské sklo­ny: smil­stvo, necud­nost, vášeň, zlou tou­hu a hra­bi­vost, kte­rá je mod­lo­služ­bou. Pro tako­vé věci při­chá­zí Boží hněv. (Koloským 3:5–6)

Z cito­va­ných míst je vidět, že smil­stvo a nečis­to­ta jsou čas­to zmí­ně­ny spo­lu s chamtivostí:

To vám říkám a dotvr­zu­ji jmé­nem Páně: nežij­te tak, jako žijí poha­né pod­le svých mar­ných před­stav. Mají zatem­ně­lou mysl a odci­zi­li se Boží­mu živo­tu pro svou nevě­do­most a zatvr­ze­lé srd­ce. Otu­pě­li, pro­pad­li bez­uzd­nos­ti a s chti­vos­tí děla­jí haneb­né věci. Vy jste se však u Kris­ta tako­vým věcem neu­či­li … (Efez­ským 4:17–20)

Bib­le odha­lu­je ego­is­tic­ký a cham­ti­vý cha­rak­ter toho­to hří­chu, kte­rý ničí schop­nost člo­vě­ka milo­vat. Objas­ňu­je, v jakém závaž­ném roz­po­ru je s lás­kou, kte­rá je nezišt­ná ve své podstatě.

3 Lás­ka

Něko­mu to může znít nezvykle, ale lás­ka a sexu­a­li­ta nejsou iden­tic­ké. Sexu­a­li­ta je jen fyzic­kou sou­čás­tí vzta­hu mezi mužem a ženou a má být jed­ním z vyjá­d­ře­ní jejich vzá­jem­né lás­ky. Sexu­a­li­ta může „fun­go­vat“ i bez lás­ky, ale to nikdy neby­lo Božím zámě­rem. Sku­teč­nost, že lidé čas­to zamě­ňu­jí lás­ku se sexu­ál­ním uspo­ko­je­ním, je smut­ným uka­za­te­lem ztrá­ty vyš­ších morál­ních hodnot.

Násle­du­jí­cí ver­še od apoš­to­la Pav­la nám pomo­hou poro­zu­mět, co by lás­ku mělo charakterizovat:

Lás­ka je trpě­li­vá, las­ka­vá, nezá­vi­dí, lás­ka se nevy­chlou­bá a není domýš­li­vá. Lás­ka nejed­ná nečest­ně, nehle­dá svůj pro­spěch, nedá se vydráž­dit, nepo­čí­tá křiv­dy. Nemá radost ze špat­nos­ti, ale vždyc­ky se radu­je z prav­dy. Ať se děje coko­liv, lás­ka vydr­ží, lás­ka věří, lás­ka má nadě­ji, lás­ka vytr­vá. Lás­ka nikdy neza­nik­ne. (1. Korint­ským 13:4–8a)

Lás­ka hle­dá pro dru­hé­ho to nej­lep­ší, i za cenu vlast­ních těž­kos­tí. Lás­ka není ego­is­tic­ká, neži­je v oče­ká­vá­ní napl­ně­ní vlast­ních tužeb a ide­á­lů. Chce ochrá­nit dru­hé­ho od vše­ho, co ničí vědo­mí, že je hoden být ctěn a milo­ván. Pro­to je člo­věk, kte­rý milu­je, vůči sobec­tví a mar­ni­vos­ti dru­hých, ale pře­de­vším vůči své vlast­ní, nekom­pro­mis­ně přís­ný. Lás­ka nechce dru­hé vlast­nit. Nao­pak, respek­tu­je jejich svo­bo­du a zod­po­věd­nost před Bohem — jejich Stvo­ři­te­lem. Lás­ka je nezišt­ná, a pro­to se nepro­mě­ní v zatrpk­lost, když není opě­to­vá­na, nebo když je jí opovrhováno.

4 Lidé si čas­to ple­tou lás­ku se zamilováním

- s emo­ci­o­nál­ní výš­kou, ze kte­ré se dá snad­no spad­nout hlu­bo­ko dolů. Tato „ztrá­ta rov­no­váhy“ nasta­ne teh­dy, když dva lidé dají jeden dru­hé­ho do cen­t­ra pozor­nos­ti a tím obsa­dí mís­to, kte­ré pat­ří výhrad­ně Bohu. Mno­zí, ať už vědo­mě nebo nevě­do­mě, hle­da­jí svou cenu v tom, jak žádou­cí jsou pro opač­né pohla­ví. Pokud vztah zalo­že­ný na těch­to hod­no­tách ztros­ko­tá, násle­du­je vel­ké zkla­má­ní. Když je jeden z part­ne­rů kon­fron­to­ván se sku­teč­nos­tí, že pro dru­hé­ho není až tak důle­ži­tý a žádou­cí, jak si mys­lel, může ho to v zou­fal­ství vést až ke zpo­chyb­ně­ní smys­lu vlast­ní­ho života.

Mla­dým lidem čas­to chy­bí vyzrá­lost posou­dit a vypo­řá­dat se se sil­nou poci­to­vou při­taž­li­vos­tí, kte­rá je se zami­lo­vá­ním spo­je­na. Snad­no se zaple­tou do sexu­ál­ní­ho vzta­hu. Dří­ve, než u sebe mohou roz­vi­nout smy­sl pro hod­no­tu sexu­a­li­ty jako něče­ho, co je spo­je­no s nese­ním vel­ké zod­po­věd­nos­ti, úpl­ně zni­čí samot­né zákla­dy. Zne­u­ži­tí sexu­a­li­ty k uspo­ko­je­ní svých váš­ní pod­po­ru­je nena­syt­ný ape­tit ega a vede ke kata­stro­fál­ní závis­los­ti na sexu­ál­ní akti­vi­tě. Se vzta­hem to nemá mno­ho spo­leč­né­ho, pro­to­že ve vzta­hu má jít o zamě­ře­ní se na potře­by part­ne­ra a hle­dá­ní toho, co je pro něj nej­lep­ší a sku­teč­ně mu slou­ží. Samo­li­bost ničí schop­nost milo­vat a vážit si dru­hých lidí — schop­nost při­stu­po­vat k dru­hé­mu jako k part­ne­ro­vi, a ne jako k objek­tu svých vlast­ních tužeb. Pří­liš brz­ké vyhle­dá­vá­ní sexu­ál­ní­ho vzru­še­ní je pod­po­ro­vá­no médii, kte­ré téma sexu­a­li­ty pre­zen­tu­jí bez zábran a jaké­ho­ko­liv ostychu. Nečis­té, svůd­né a dvoj­smy­sl­né naráž­ky na obráz­cích, v tex­tech a reklam­ních slo­ga­nech bohu­žel v naší spo­leč­nos­ti najde­me sko­ro všude.

Ego­is­tic­ké vzta­hy jsou čas­to zalo­že­ny na vněj­ším vzhle­du part­ne­ra, kte­rý je „milo­ván“ kvů­li své­mu tělu nebo pěk­né tvá­ři, bez sku­teč­né­ho zájmu poznat jeho vnitř­ní cha­rak­ter. Mezi mla­dý­mi i star­ší­mi lid­mi je důraz kla­den spí­še na vylep­šo­vá­ní zevnějš­ku, než na budo­vá­ní vnitř­ní krá­sy cha­rak­te­ru a duše. Lidé tak nema­jí za cíl své tou­hy ovlá­dat, ale nao­pak, jsou jimi ovlá­dá­ni. V této sou­vis­los­ti musí­me zmí­nit bez­o­styš­nost módy a oblé­ká­ní, kte­ré pre­zen­tu­jí tělo jako něco obzvlášť žádou­cí­ho, a tím pokou­še­jí opač­né pohla­ví. Lidé, kte­ří jsou závis­lí na „úspě­chu“ své­ho zevnějš­ku, záro­veň odha­lu­jí svou vnitř­ní chu­do­bu a prázdnotu.

Způ­sob, jakým Bůh chce, aby byly ženy krás­né, je popsán v jed­nom úryv­ku z Nové­ho zákona:

Stej­ně i vy ženy, pod­ři­zuj­te se svým mužům; i když se někte­ří z nich vzpí­ra­jí Boží­mu slo­vu, může­te je beze slov zís­kat svým jed­ná­ním, když uvi­dí váš čis­tý život v báz­ni Boží. Pro vás se neho­dí vněj­ší ozdo­ba — splé­tat si vla­sy, ově­šo­vat se zla­tem, stří­dat oděvy — nýbrž to, co je skry­to v srd­ci a co je nepo­mí­ji­tel­né: tichý a pokoj­ný duch; to je před Bohem pře­vzác­né. (1. list Pet­rův 3:1–4)

Dokon­ce i vzta­hy, v nichž jsou si man­že­lé věr­ni až do kon­ce živo­ta, jed­nou skon­čí. Nej­poz­dě­ji ve chví­li, kdy jeden part­ner zemře, nastá­vá kon­fron­ta­ce se sku­teč­nos­tí, že štěs­tí v živo­tě nemů­že­me hle­dat v lidech, kte­ré dří­ve či poz­dě­ji ztra­tí­me. Jen když při­jme­me Boží lás­ku, bude­me schop­ni unik­nout zou­fal­ství, kte­ré při­chá­zí po ztrá­tě milo­va­né oso­by. Bez­pe­čí v Bohu nás ochrá­ní před budo­vá­ním part­ner­ství na poci­tech, kte­ré se tak rych­le mohou změ­nit. Samo­zřej­mě poci­ty do jis­té míry do vzta­hu pat­ří, ale celo­ži­vot­ní věr­nost vyža­du­je stříz­li­vou, neso­bec­kou lás­ku, při­pra­ve­nou odlo­žit stra­nou vlast­ní tou­hy, před­sta­vy a poci­ty a hle­dat spo­leč­ně Boží vůli.

5 Sexu­a­li­ta

Bůh dal lid­stvu sexu­a­li­tu jako pro­jev nezišt­né a obě­ta­vé lás­ky mezi mužem a ženou, když pře­dá­va­jí dar živo­ta svým potom­kům. Lid­ské důstoj­nos­ti nále­ží, aby se člo­věk zacho­val čis­tý pro ten­to vel­ký čin důvě­ry v pohlav­ním sjed­no­ce­ní v man­žel­ském vzta­hu, kdy kaž­dý pat­ří své­mu jedi­né­mu part­ne­ro­vi a niko­mu jiné­mu. Ten­to vztah se musí být spo­jen s tou­hou po celo­ži­vot­ní věr­nos­ti, péči a zod­po­věd­nos­ti. Tyto vyš­ší hod­no­ty dáva­jí sexu­a­li­tě pra­vou cenu, kte­rou pro ni určil Bůh a kte­rá v mno­ha vzta­zích chy­bí. Důsled­ky toho jsou vidi­tel­né zvláš­tě v nárůstu počtu roz­vo­do­vos­ti a obrov­ském množ­ství osa­mě­lých rodičů.

6 Part­ner­ství bez závazků?

Dnes je mezi mla­dý­mi lid­mi doce­la běž­né začít part­ner­ství bez veřej­né­ho uza­vře­ní man­žel­ství. Ve sku­teč­nos­ti tím zpo­chyb­ňu­jí lás­ku spo­je­nou s bez­pod­mí­neč­nou věr­nos­tí a zod­po­věd­nos­tí za sebe navzá­jem. Ve vzta­hu, kde dva lidé nej­pr­ve chtě­jí „vyzkou­šet jeden dru­hé­ho“, nemů­že vznik­nout hlu­bo­ká důvě­ra, pro­to­že oče­ká­va­jí napl­ně­ní svých vlast­ních žádos­tí, ale nechtě­jí slou­žit a dávat. Tako­vý vztah je vysta­ven hroz­bě, že pokud to „nebu­de fun­go­vat“, tak se rozpadne.

Lidé chtě­jí napl­nit své tou­hy, ale nechtě­jí nést zod­po­věd­nost. Chtě­jí být „dospě­lý­mi“, ale nechtě­jí nést důsled­ky svých skut­ků. Chtě­jí sexu­ál­ní zážit­ky, ale nechtě­jí pře­dat dar živo­ta. A tady se zne­u­ži­tí sexu­a­li­ty stá­vá živo­tu nebez­peč­ným! Když žena otě­hot­ní, mno­zí „vyře­ší“ situ­a­ci smr­tí­cím potra­tem. Bohu­žel ani sta­tis­ti­ky o vel­kém počtu zabi­tých nena­ro­ze­ných dětí neve­dou téměř niko­ho k uvě­do­mě­ní, jak nalé­ha­vá je potře­ba zásad­ní změ­ny posto­je k sexualitě.

„Pilul­ka“ se zdá být neškod­ným řeše­ním a její uží­vá­ní mla­dý­mi žena­mi je tak čas­té, jak pohlav­ní styk před man­žel­stvím. Mno­hé ženy však nejsou infor­mo­vá­ny o závaž­ných zdra­vot­ních násled­cích jejich uží­vá­ní (infor­ma­ce o tom se dají snad­no najít). Ješ­tě závaž­něj­ším fak­tem je, že „pilul­ka“ může způ­so­bit potrat. Cílem „pilul­ky“ totiž není jen zabrá­nit otě­hot­ně­ní, ale v pří­pa­dě, že dojde k oplod­ně­ní, napa­dá oplod­ně­né vajíč­ko — člo­vě­ka, kte­rý prá­vě začal svou exis­ten­ci po tom, co našel své prv­ní pří­stře­ší v dělo­ze — násled­kem čehož umírá.

Úcta k řádu Boží­ho stvo­ře­ní a respek­to­vá­ní lid­ství a živo­ta nás nutí zabý­vat se otáz­kou sexu­a­li­ty s maxi­mál­ní zod­po­věd­nos­tí. Jen teh­dy bude part­ner­ství slou­žit své­mu úče­lu — dále zpro­střed­ko­vat zázrak živo­ta. Abychom byli schop­ni nést zod­po­věd­nost za rodi­nu, musí­me se nej­pr­ve při­pra­vit. Kro­mě jiných rysů může­me vyspě­lost člo­vě­ka roz­po­znat pod­le toho, zda je scho­pen ovlá­dat své tou­hy. Pro kaž­dé­ho dospí­va­jí­cí­ho člo­vě­ka je pro­to vel­mi důle­ži­té se svý­mi sexu­ál­ní­mi tou­ha­mi naklá­dat přís­ně. Tím dosta­nou v jeho živo­tě správ­né mís­to, kte­ré jim v man­žel­ském part­ner­ství náleží.

7 Hod­no­ta čis­té­ho srdce

Když jako křes­ťa­né mlu­ví­me o čis­to­tě, nemys­lí­me tím jen na pro­ble­ma­ti­ku sexu­ál­ní čis­to­ty. Naše sna­ha o čis­to­tu se týká kaž­dé strán­ky naší bytos­ti a toho, kým jsme: našich myš­le­nek a poci­tů, posto­jů a moti­vů, vzta­hů, cho­vá­ní, slov i skut­ků. Ježíš nazý­vá lidi, kte­ří mají čis­té srd­ce bla­že­ný­mi, pro­to­že čis­té srd­ce umož­ňu­je člo­vě­ku pří­stup k Bohu, kte­rý je sám doko­na­le čis­tým světlem.

A toto je zvěst, kte­rou jsme od něho sly­še­li a vám ji ozna­mu­je­me: že Bůh je svět­lo a není v něm nejmen­ší tmy. (1. list Janův 1:5)

Bla­ze těm, kdo mají čis­té srd­ce, neboť oni uzří Boha. (Matouš 5:8)

I věří­cí v době Staré­ho záko­na si to uvědomovali:

Kdo vystou­pí na Hos­po­di­no­vu horu? A kdo sta­nout smí na jeho sva­tém mís­tě? Ten, kdo má čis­té ruce a srd­ce ryzí, ten, kdo nezne­u­ži­je mou duši, ten, kdo nepří­sa­há lsti­vě. (Žalm 24:3–4)

Pro Židy bylo srd­ce cen­t­rem všech myš­le­nek a roz­hod­nu­tí. Naše vnitř­ní bytí, kte­ré je nevi­di­tel­né vněj­ší­mu svě­tu, má být zce­la svět­lé, křiš­ťá­lo­vě jas­né a čis­té, pro­to­že Bůh vidí naše srdce.

Čis­té srd­ce je upřím­né, svo­bod­né od jakých­ko­liv skry­tých sobec­kých moti­vů. Chce slou­žit v jed­no­du­chos­ti a poko­ře a vyhý­bá se vše­mu, co je haneb­né. Usi­lu­je o čis­té svě­do­mí a nedá pro­stor zvě­da­vým krad­mým pohle­dům na svět­ské svo­dy. Pokoj nachá­zí v Bohu a ve vědo­mí, že On ho může zce­la naplnit.

Lás­ka, ke kte­ré nás chce Bůh při­vést, by měla mít i tyto vlastnosti:

Cílem naše­ho vyu­čo­vá­ní je lás­ka z čis­té­ho srd­ce, z dob­ré­ho svě­do­mí a z upřím­né víry. (1.list Timo­te­o­vi 1:5)

Když jste nyní při­ja­li prav­du a tak očis­ti­li své duše k nepřed­stí­ra­né bra­tr­ské lás­ce, z upřím­né­ho srd­ce vytr­va­le se navzá­jem milu­j­te. (1. list Pet­rův 1:22)

Doko­na­lým vzo­rem této lás­ky je Ježíš. Při­šel k nám — lidem, v oprav­do­vos­ti a čest­nos­ti. Se stej­nou jas­nos­tí, s jakou odha­lo­val pokry­tec­tví nábož­ných lidí, volal i hříš­ní­ky k poká­ní. Ují­mal se ztra­ce­ných, zvěs­to­val útě­chu a odpuš­tě­ní těm, kte­ří měli oprav­do­vou lítost nad svý­mi hří­chy. Boží milos­tí dal nadě­ji těm, kte­ří byli pokor­ní, ale zma­řil faleš­né nadě­je těch, kte­ří byli sami u sebe spra­ved­li­ví. Při­pra­ve­nos­tí zemřít nespra­ved­li­vou smr­tí vydal Ježíš svě­dec­tví o prav­di­vos­ti svých slov a nezišt­nos­ti své lás­ky. Bůh ho pro­to vzkří­sil z mrtvých. Tuto radost­nou zvěst hlá­sa­li Ježí­šo­vi učed­ní­ci, kte­ří byli oči­tý­mi svěd­ky jeho vzkříšení.

Na pev­ném zákla­dě toho­to svě­dec­tví vznik­la cír­kev — spo­le­čen­ství těch, kte­ří prav­di­vě hle­da­jí Boha a chtě­jí žít čis­tý život.

I někte­ří z nás byli spou­tá­ni hří­chy, kte­ré jsme výše zmí­ni­li. Mno­zí byli zot­ro­če­ni nečis­tý­mi tou­ha­mi, ale skr­ze obrá­ce­ní se k Ježí­ši jsme našli sílu je odmí­tat a zaži­li jsme sku­teč­nou změ­nu. Náš život dostal smy­sl skr­ze lás­ku, kte­rou jsme při­ja­li od Boha. Víme a zakou­ší­me, že Bůh chce pro nás to nej­lep­ší a že je stá­le blíz­ko, aby nám pomohl v našich poku­še­ních a bojích. Pro­to již nepo­tře­bu­je­me hle­dat svou hod­no­tu v tom, abychom byli pro dru­hé žádou­cí. Zakou­ší­me svo­bo­du od sobec­kos­ti, tak­že může­me slou­žit dru­hým a sku­teč­ně je milo­vat v napros­té čis­to­tě. Na naší spo­leč­né ces­tě se navzá­jem posi­lu­je­me k věr­nos­ti naše­mu roz­hod­nu­tí žít život, kte­rý se Bohu líbí.

Rádi bychom Tě pozva­li poznat ten­to život s Ním!

*******

V tom­to pří­spěv­ku se nám poda­ři­lo jen struč­ně při­blí­žit naše pře­svěd­če­ní o chá­pá­ní čis­to­ty. Pokud máš oprav­do­vý zájem tomu více poro­zu­mět, uví­tá­me Tvé otáz­ky a myšlenky.