Může vědec věřit v Boha?

Tento článek je reakcí na názor, že víra v Boha není slučitelná s vědeckým vzděláním a že lidé si Boha vymysleli, aby zaplnili mezery ve vědeckém poznání, případně ho použili jako prostředek k udržení moci. Nepopíráme, že víra v Boha byla takto zneužívána, ale bylo by zjednodušené a odvážné veškeré lidské zkušenosti s Bohem vysvětlit tímto způsobem. Místo toho se pokusme najít cíl a hranice vědeckého poznání, abychom mohli přistoupit k otázce víry způsobem, který jí přísluší.

Věda do svých metod nezahrnuje Boží působení, což je správné. Nemůžeme zaplnit mezery ve vědě Božím zásahem a prohlásit to za vědecké poznání. V tom jsou si seriózní vědci zajedno. Takový postup však neukazuje, že Bůh neexistuje. Bůh se nemůže stát prvkem vědy a tématem vědeckých sporů, protože ji přesahuje. Jen jako analogii můžeme použít například geometrii. Geometrie sice předpokládá životy Platóna nebo Euklida, kteří položili její základy, ale těžko bychom pomocí geometrických pojmů dokazovali existenci tvůrců geometrie samotné. Podobně je Bůh sice rozpoznatelný ve svém stvoření, ale věda ho svým rozsahem nemůže pojmout a dokázat. K pochopení Boha musíme zahrnout i věci, které nejsou měřitelné. Nemyslíme tím nějaké šarlatánství, ale například krásu, smysl a hodnotu věcí nebo nezištnou lásku. Mnozí průkopníci fyziky a chemie jako Kepler, Newton, Faraday, Pasteur, Planck a jiní postupovali metodicky podobně jako ateisté, ačkoliv byli přesvědčení teisté. Jako každý jiný vědec i oni věřili na možnost zkoumat fyzikální souvislosti v našem vesmíru, který je logicky uspořádán, což umožňuje formulaci přírodních zákonů. Poznali také, že Bůh nemůže být předmětem vědeckého bádání, protože je stvořitel všech věcí i přírodních zákonů a musí tedy stát za horizontem vědeckého poznání. Pokud si tedy někdo myslí, že na základě svého rozumu a vědeckých znalostí ví, že Bůh neexistuje, překročil hranice svého oboru stejně tak jako ten, kdo se Boha pomocí vědy snaží dokázat. Boží existence a tvořivost se tedy vědecky nedá ani dokázat ani vyvrátit.

Tento závěr však neznamená, že o Bohu nemůžeme nic vědět. Je v souladu se zdravým selským rozumem z existence přírodních zákonů odvodit existenci zákonodárce. Stejně tak je přirozené z účelovosti mnohých jevů odvodit plán a autora plánu. Každý kdo se na tomto bodě zastaví a nepřemýšlí dál, nejedná sice přísně vzato nevědecky, opouští ale myšlenkové postupy, které jsou v denním životě běžné a potřebné. Přirozeně předpokládáme, že počítačové programy mají své autory, kteří promýšleli každý jejich detail. Nikdy bychom nepřipustili, že za tím nestojí žádný plán. Mnohem složitější konstrukční plány i těch nejmenších žijících bytostí jsou však lehkomyslně považovány za produkt chaotických sil. Takový závěr není logický a není výsledkem vědeckých studií.

Předpoklad neexistence Boha zároveň zahrnuje následující „články víry“:

  • Vesmír vznikl náhodně nebo nedokazatelnou nutností bez důvodu a cíle
  • Uspořádanost a logické zákonitosti ve vesmíru nemají plán a cíl
  • Materie sama náhodně vyprodukovala život včetně složitých struktur jako DNA nebo mozku
  • Duchovní vlastnosti člověka: svědomí, schopnost nezištně milovat a svobodná vůle vznikly bez vzoru a smyslu

Za ateistickým pohledem stojí zvěst, že neexistuje věčný život a tím i trvalý smysl života vůbec. Věřící člověk svěřuje svůj život do rukou svého stvořitele, který je absolutně dobrý a spravedlivý soudce. Dělá tak na základě ujištění, že naše existence má svůj důvod a cíl v něm. Nejde přitom o vysvětlení fyzikálních problémů, ale o smysl našeho života. Snad těchto pár myšlenek pomůže vám všem, kteří jste se otázkou Boží existence doposud nezabývali ať už kvůli vědeckým kořenům nebo z jiných důvodů. Bůh zůstane skrytý těm, kteří ho nehledají a naopak, jak i Ježíšovo svědectví dosvědčuje:

hledejte, a naleznete…neboť každý, kdo hledá, nalézá… (z kázání na hoře, Matoušovo evangelium kapitoly 5-7)


Zpět na začátek ↑