S čím spojujete Vánoce?
Pro mnoho lidí jsou Vánoce hlavně rodinnou oslavou. Je to den, kdy se sejde celá rodina a prožívá pocit soudržnosti. Přicházejí vzpomínky na dětství: dárky při vánočním stromku, koledy, kapr, cukroví, atd. Nicméně, kdo je svobodný od shonu s přípravami? Obvykle není vůbec čas hluboce přemýšlet o tom, co by druhé udělalo opravdu šťastnými. Namísto toho jsou lidé ve stresu, nechtějí na nikoho zapomenout při posílání vánočních a novoročních přání a snaží se koupit všechny dárky včas.[1] Peče se cukroví, uklízí se byt – je toho opravdu hodně. Někteří lidé si vezmou čas na rozjímání a navštěvují vánoční koncerty, jiní ručně vyrábějí ozdoby, atd. Ale nač je to všechno? Původní záměr Vánoc bylo uctít tímto svátkem Ježíše. Otázkou však je, zda nás Bible učí, abychom Kristovo narození slavili zvláštním svátkem. Pokud tomu tak není, pak musíme Vánoce zamítnout jako něco nekřesťanské.
Evangelia neupřesňují, kdy se Ježíš narodil.
Ježíš se určitě nenarodil v zimě – ani v prosinci, ani v lednu. Na pastvinách byli pastýři se svými stády celou noc (Lukáš 2:8). Ačkoliv je pravda, že palestinské zimy jsou teplejší než evropské, od konce října se natolik ochladí, že se ovce musí zdržovat v ovčinci. Ze slov Ježíše je také zřejmé, že palestinské zimy byly celkem chladné:
Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. (Matouš 24:20)
Dále je nepravděpodobné, že sčítání lidu, na které se Josef a Marie museli dostavit, bylo stanoveno na zimu, protože bylo nutné, aby celé rodiny, těhotné matky a malé děti cestovali do svých rodných měst.
Vánoce 25. prosince se v prvních staletích n.l. vůbec neslavili.
Kult Mitry – boha slunce, byl nejrozšířenějším náboženstvím v pohanském Římském impériu. Jeho hlavním svátkem byla oslava zimního slunovratu 25. prosince, jako narozeniny slunce. Dokonce před zavedením kultu Mitry římští císaři zasvěcovali chrámy „Sol Invictus“ (neporazitelnému bohu Slunce) a oslavovali vítězství nově vycházejícího slunce.
Ježíš o sobě mluvil jako o „Světle světa“ (Jan 8:12) a jako takový je křesťany uctíván – ale bez svátku!
Císař Konstantin Veliký (285-337) záměrně použil prvky křesťanství, aby posílil pohanské Římské impérium. Podařilo se mu proměnit tehdejší uctívání slunce, na oslavu Kristova narození.[2]
Výroky vlivných osobností v církevní historii nás ubezpečují o pohanském původu tohoto svátku. Například církevní otec Ambrož kolem r.380 v narážce na Vánoce, jako kontrast kultu Slunce řekl:
„Kristus je naším novým Sluncem.“
Augustin přikazoval lidem neuctívat slunce v tento den jako pohané, ale spíše uctívat toho, kdo slunce stvořil. Lev Veliký kritizoval některé lidi, že o Vánocích oslavují narození slunce, místo narození Ježíše.
Jak si Ježíš přeje, abychom vyjádřili naši radost z Jeho příchodu?
Je zcela přirozené chtít vyjádřit naši radost a vděčnost za to, že se Bůh stal v Ježíši člověkem. Musíme si ale položit otázku, jakým způsobem Ježíš chce, abychom to dělali. V Bibli nenajdeme nejmenší zmínku o zvláštní formě nebo konkrétním dni. Ve skutečnosti je takový přístup přísně zamítnut (Galatským 4:8–11 a Koloským 2:16–17).
Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.” (Jan 14:23)
Naši lásku k Ježíši máme vyjádřit naším každodenním vztahem v Ním, upřímným hledáním a naplněním Jeho vůle v našich životech.
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (Lukáš 9:23–25)
Naším cílem není reformovat křesťanskou tradici, ale pozvat Tě přijmout pravdivé křesťanství. Chceš přijmout toto pozvání? Rádi bychom následovali Ježíše spolu s Tebou.
Největší Boží dar lásky k nám byl Ježíš: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lukáš 19:10) Nabízí nám ten nejcennější dar – věčný život – a chce nás učit lásce, odpuštění, radosti a pokoji. Co si myslíš o tomto vzácném daru?
To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33)
Poznámky
- Nechceme kritizovat přání dávat si navzájem dary – ale Ježíš má být v centru. Mudrci od východu nedali dary sobě navzájem, ale Ježíši (Matouš 2:11). Co může být cennější, než darovat sebe samé? „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12:1-2) [↩]
- „Konstantin … pokračoval v podpoře kultu slunce během celého svého života. Postavil si dvě sochy, které zobrazovaly boha slunce v (zářivém) jasu. Na podstavce připevnil následující nápis:
„Konstantinovi, zářícímu jako Helios.“
Byl to určitě záměr Konstantina, aby spojil uctívání slunce s uctíváním Krista, díky existující symbolice Krista jako slunce. „Oscar Cullmann, Der Ursprung des Weihnachtsfestes (Původ svátku Vánoc) Zürich 1960 , Zwingli Verlag Zürich / Stuttgart, strana 28. [↩]