Čemu věříme

Chtěli bychom zde shrnout čemu věříme. Nejde o vyčerpávající vyznání víry, ale o první seznámení s námi. Jednotlivé body se liší stručností, způsobem vyjadřování, atd. Nenapsal je jeden, psali jsme je společně. Každý vyjádřil svým způsobem naši víru.

1 O Bohu

Bůh je:

  • Láska – záleží Mu na člověku a chce pro každého z nás to nejlepší – stará se o nás a nabízí nám osobní vztah s Ním. Z lásky k člověku se sám stal člověkem, abychom Ho mohli poznat v plnosti a milovat druhé:

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Janovo evangelium 3:16)

V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1. list Janův 4:10)

Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. (1. list Janův 3:16)

  • Odpouštějící a milosrdný – nechce nás odsoudit, ale vyvádět z našich vin, když jich litujeme a odvracíme se od nich:

Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (List Jakubův 4:6)

Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1. list Janův 1:9)

Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. (Žalm 103:10–11)

  • Spravedlivý a svatý – je měřítkem všeho, protože je dokonale dobrý a věrný:

On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. (Deuteronomium 32:4)

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. (1. list Janův 1:5)

Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. (2. list Korintským 5:10)

  • Neomezený v čase a neomezený v prostoru – On je věčná příčina všeho, nemá počátek ani konec. Je duchovní podstaty, nemá tělo.

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. (Zjevení 22:13)

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Skutky apoštolů 17:24–25)

Věříme, že Bůh je jen dobrý. (1. Janův list 1:5)

Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. (Jakub 1:17)

Jeho plán s každým člověkem je bez rozdílu plánem pokoje a dobra. (1. list Timoteovi 2:4; Skutky apoštolů 10:35) Zlo a utrpení člověka je následkem jeho vlastních bezbožných rozhodnutí. Bůh člověka miluje nepovrchní láskou, která vede lidi k pokání, je schovívavá a chce, aby se každý odvrátil od hříchu. Vždy však respektuje vůli člověka.  Více tu: Proč je na světě utrpení a zlo?

1.1 Věříme v Boží trojjedinost – Otce, Syna a Ducha Svatého.

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi! (2. list Korinstkým 13:13)

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (Janovo evangelium 1:1-3)

Další místo: Janovo evangelium 14:15–17.
Když říkáme, že Bůh je láska, nemyslíme tím jen Jeho vztak k nám, ale i lásku mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým. Když říkáme, že Bůh je jeden, myslíme tím to, že Otec, Syn a Duch Svatý mají jednu přirozenost a vůli.

2 O stvoření

Když Písmo popisuje stvoření, není to vědecký popis, ale odpověď na otázku po důvodu, smyslu a pořádku stvoření. Věříme, že krása, která nás v přírodě obklopuje, je výrazem Boží lásky a blízkosti.

3 O Kristu

Po tom, co jsme opustili Boha pro naše hříchy, přišel Ježíš na zem, aby nám zjevil Otce (Janovo evangelium 1:18). Přišel, aby nás s ním smířil:

I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony. (list Koloským 1:21–22)

I po svém vzkříšení je naším prostředníkem:

Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!. (list Římanům  8:34)

Nepotřebujeme mezi Bohem a námi nikoho jiného:

Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš (1. list Timoteovi  2:5).

Nikdo není milosrdnější než Ježíš:

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (list Židům  4:15–16)

Jako Bůh a člověk nám zároveň odpouští hříchy, kdykoli a kdekoli o to prosíme:

Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1. list Janův  1:9)

4 O spáse

4.1 Jsme spaseni skrze Ježíšovo slovo, život, smrt i jeho vzkříšení.

V jeho slově k nám Bůh mluvil zcela otevřeně a nyní nás nazývá svými přáteli:

Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého otce (Janovo evangelium 15:15)

On žil mezi námi jako jeden z nás a tak se Bůh přiblížil na dosah ruky. Vždyť on řekl:

Kdo vidí mne vidí Otce. (Janovo evangelium 14:9)

Když zemřel zvítězil nad zlem – ne mocí, ale pokorou a v tichosti. Oslavil tak Boha a nám se stal blízkým v naší slabosti. Byla to největší cena za naší záchranu:

Nebyli jste vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. (1. list Petrův 1:18)

Vstal z mrtvých a i nyní nám nabízí společenství s ním, které nikdy nekončí. Spasení je v živém a pravdivém vztahu s Kristem. Ježíš řekl:

Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. (Matoušovo evangelium 28:20)

4.2 To vše se odráží v našem životě, pokud spasení přijímáme.

Prostřednictvím Ježíšova slova poznáváme pravdu, která nás osvobozuje od hříchu:

Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. (Janovo evangelium 8:31–32)

Prostřednictvím Ježíšova posvěceného života poznáváme, že je možné i pro nás v pravdě žít:

Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. (Janovo evangelium 17:19)

Prostřednictvím Ježíšovy smrti se učíme odevzdat celý náš život Bohu, stejně jako Ježíš jej cele odevzdal:

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli, a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. (2. list Korintským 5:14–15)

Ježíšova smrt nás učí pokoře, věrnosti, pravdě a životu pro lepší naději než tu pozemskou:

Pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, nedbaje na potupu, proto usedl po pravici Božího trůnu. (list Židům 12:2)

Prostřednictvím Ježíšova vzkříšení získává naše víra nebývalou sílu a odvahu usilovně hledat pravdu v Božím slovu, vytrvale v pravdě žít a být připraveni pro pravdu denně umírat.

Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána – žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. (2. list Korintským 5:6–7)

Věříme, že jsme byli smířeni my s Bohem – ne Bůh s námi:

Věříme, že Bůh v Kristu smířil svět se sebou.  On sám nepotřeboval být někým smířený, protože nás miloval ještě když jsme byli hříšní. Tuto nabídku smíření člověk přijme tehdy, když se obrátí ke Kristu:

Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou… (2. list Korintským 5:19).

On nás totiž miloval, ještě když jsme byli hříšní:

Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (list Římanům 5:8).

4.3 Když mluví Ježíš o konci dnů říká:

O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec sám. (Matoušovo evangelium 24:36).

Pro nás tedy není důležité a ani možné vědět, kdy Ježíš přijde, důležité však je, abychom na to byli připraveni, aby nás ten den nepřekvapil, jako když přichází zloděj:

Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. (Matoušovo evangelium 24:42–44)

Máme čekat na svého Pána s radostí a vytrvale, aby nás zastihl věrné:

Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. (Lukášovo evangelium 12:35–36)

Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. (1. list Tesalonickým 5:6)

5 O člověku

Věříme, že i po Adamově pádu do hříchu má člověk svobodnou vůli pro činění dobra či zla. I když je človek Adamovým pádem oslabený, může se rozhodnout pro duchovní dobro a žít podle něj (1. Mojžíšova 4:7 ; 5. Mojžíšova 30:19).

Plné vítězství nad hříchem však máme jen v Ježíši Kristu. I když se rodíme se sklonem k hříchu (činit zlé je pro nás lehčí než před Adamovým hříchem), nemáme hřích dědičný, protože Bůh počítá člověku jen ty hříchy, za které jsme sami zodpovědní (Ezechiel 18:20).

Věříme evangelijní zvěsti o vzkříšení Ježíše Krista a biblickým zaslíbením o posmrtném vzkříšení všech lidí. Náš život zde na zemi chápeme jako jedinečnou šanci k rozhodnutí pro věčný život s Bohem v nebi. Lidé, kteří tuto šanci dle svého rozhodnutí promarní, zůstanou ve věčnosti v oddělenosti od Boha, což Bible nazývá peklo. Nevěříme v rozplynutí jednotlivce ani v zánik našeho „já“.

Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává. (Zjevení 2:17)

6 Kdo je křesťan

Ježíš nás vyzývá, abychom ho následovali, poznávali a učili se od něho:

Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil On. (1. list Janův 2:6).

On se dával každou chvíli cele Bohu a byl s námi z lásky, aby nám ukazoval pravdu o Otci, o nás, i cestu, jak se Bohu přiblížit. Ježíšova láska byla věrná, proto v poslušnosti podstoupil i smrt. Kdo chce oslavit Otce, musí jít Ježíšovou cestou:

Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, jako On je čistý. (1. list Janův 3:3)

Křesťané zůstávají v Ježíšově učení. Ježíšovo slovo je základem pro naši víru a dotýká se všech oblastí našeho každodenního života:

Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Matoušovo evangelium 4:4)

Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. Ke svým svědectvím nakloň mé srdce… (Žalm 119:33–36)

Ježíšovo slovo není jen teorií, které se lze naučit. Abychom jeho slovu porozuměli, musíme ho též uplatnit v každodenním životě a spojit ho s úsilím o svatost. Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili:

Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. (Janovo evangelium 8:31–32).

Uvěřit Bohu a Ježíši je tedy první krok. Vytrvalost a životní osvědčenost následují. K tomu nám pomáhá slovo.

…v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. (list Jakubův 1:21–25).

7 Církev

Správne učení je pravda o Bohu, kterou každý kdo chce činit Boží vůli, pozná z Božího slova. Nejsou to jen zásadní otázky, ale všechno, co Ježíš učil.

Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili. Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.“ (Janovo evangelium 8:30–31)

Úlohou církve a každého jednotlivce v ní, je poznat Kristovo učení – to co hlásali apoštolové a také v něm zůstávali:

Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Skutky apoštolů 2:41-42, tiež Janovo evangelium 14:23)

musí být vždy připravena bránit správné učení před nesprávným vyznáním.

Proto je v Písmu: „Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘“ (1. list Petrův 1:9)

Církev je společenství křesťanů, kteří se zcela rozhodli následovat Ježíše. Církev učí člověka zůstávat v pravdivé lásce, aby každý byl připraven brát na sebe břemena svých bratrů a sester. V Bibli je napsáno, že církev je sloupem a oporou pravdy. Proto je důležité, aby křesťané společně usilovali o svatost. Jedině vytrvalým bojem a hledáním Boží vůle, může církev naplňovat Ježíšova slova, abychom byli solí země a světlem světa: (Matoušovo evangelium 5:13–16)

V Janově evangeliu čteme, jak Ježíš slibuje všem, kdo budou zachovávat Jeho přikázání, přijetí Ducha svatého poté, co Ježíš odejde k Otci:

Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (Janovo evangelium 14:15–17.25–26)

Věříme tedy, že z Ducha svatého žije každý křesťan:

Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti, jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. (list Římanům 8:13–14)

Tento Duch dává též rozličné dary ke službě bratřím a k růstu celé církve (1. list Korintským 12:4–31) A tím je každá sestra a bratr nepostradatelným:

…když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu. (1. list Korinstským 14:26)

Nechceme tedy nahradit vedení Ducha vedením lidským, lidskou organizací, ustanovit si vedoucí. Věříme, že při poslušnosti Bohu a vytrvalé snaze naslouchat denně Jeho Duchu nás Ježíš bude moci vést a zůstávat pastýřem církve.

8 Svaté Písmo

Bible byla napsána věřícími lidmi . Ti v ní psali o Bohu, jeho podstatě, díle, jeho slovu k lidem i o životě těch, kdo jím byli vedeni (2. list Petrův 1:19–21, 1. list Janův 1:1–5).

Mnoho myšlenek v Bibli má stále hluboký význam i přes staletí od jejich sepsání. Přesto byly určeny adresovány především těm adresátům, kteří žili v tehdejší době (list Římanům 4:23–25).

Bible je souborem mnoha literárních stylů. Je proto třeba rozlišovat, co je popisem faktů a co jsou obrazy se skrytým významem.

Stará smlouva byla naplněna v Nové, Zákon a Proroci ve slovech Ježíše (Matoušovo evangelium 5:17, 2. list Timoteovi 3:14–17).

Bible není jen sbírkou vzdáleného filozofování, není jen pro teology. Bůh vede k porozumění jí každého, kdo se jím nechává vést a touží žít podle jeho vůle (list Koloským 3:16, 5. Mojžíšova 30:11–14).

Zpět na začátek ↑